Čekací smyslubezbarvost

27. ledna 2016 v 0:11 | Margareth
Od embrya, možná snad ještě dříve ve světe provazolezců s dokonalým smyslem pro rovnováhu, čekáme. ulpíváme na jednotlivých kmitech hodinové ručičky, která se vždy pohybuje stejným směrem. Upínáme se k relativitě zakleté do marnosti a ztracenosti. Zabředáváme do termínů a vydáváme se na bitevní pole, kde zase a zase jen čekáme na něco, co sami neumíme pojmenovat. Je to snad onen smysl života? Je to snad zplození našich duší? Nebo snad světlo, které nám svítí na cestu a ukazuje směr, kterým se (ne)vydat? Nanebepění....


Tisíckrát se ocitnout uprostřed okamžiku, jenž znamená svět. Může vonět po slaném moři anebo klidně po sladkém karamelu. Ševelení hlasového fondu rozproudí krev a zamává s tlakem neuvěřitelnou eskalací. Hledat odpovědi sami v sobě zdá se jako ronění slz uprostřed oceánu. Zase nezbývá než čekat na hodinu pravdy možná ukrytou v bordó chuťové plnosti vína anebo jen zamíchanou lžičkou od medu v čaji. Slova jsou jen slova a teplá náruč může promluvit. Bezpečno, důvěrno... neznámo, rozevřeno.

Využít každý den a hodin za hlavu starosti lepící se na paty během denodenního stresu. Umět se vyšplhat na lano a držet balanc. V rukou svírat dvě plné váhy vyváženého poměru přírodních drog a cítít se high. Radovat se z maličkostí, zabořit nos do deky vonící po levanduli a vzpomínat na ten den, kdy se všechno začalo točit opačným směrem, zatímco ostatní čekali v závětří. Nikdo nikdy nepočká. Nic nikdy nepočká. Ať už člověk věří, že Bůh je neruda žijící v Bruselu anebo doufá v život "po tom", mám tušení, že fyzikální zákony jsou malinko dál. Nelze vyreklamovat deoxyribonukleovou kyselinu ani zmrazit buňky umožňující stárnutí. Nelze přetočit čas a vrátit hořkosti vyslovené a způsobené. Nelze vrátit pár zářezů v zápěstí ani nevyléčitelnou nákazu. Nelze trpět břečťanovým efektem. Neustále se přehrabovat v kartotéce minulosti a vzpomínek vede jen do kruhového objezdu bez výpadovky.

Čekací lhůta nejde zkrátit a hodinové ručičky přetočit lze pouze manuální bio převodovkou, a tak stále postrádám význam slova "čekám". Možná je plné významů, která umíme vyjádřit vzorci vycházejícími z logických postupů anebo využít poznatků ze sémantiky. Můžeme jej rozpitvat do nejmenšího prvočinitele, ale zda se tím dohrabeme k něčemu konkrétnímu, si nemyslím. Úsilí si zvolí transparentní barvu a zmizí společně s rozedněním. Rozjetý vlak nezastavím. Mohu vztáhnout ruku po záchrané brzdě, naivně otevřít dveře za jízdy či se pokusit vyskočit. Důsledek bude patrný v zápětí a není asi třeba jej dopodborna popisovat. Proč je tedy na seznamu našeho slovníku sloveso "čekat", které je tak prázdné a bezbarvé.

Ty nejmalichernější jednotlivosti způsobují popletenost fotonů, kteří se vydávají vstříc osudovosti. Mnohokrát oči slzí pod palbou písku anebo rány pálí při kontaktu se solí. Břemena sestávající se ze stále těžších zátěží vytváří pro formu skolióze moderní doby. Nelze ale jen sedět v tureckém sedu s dlaněmi v klíně a očekávat, že vše přijde samo a nakopne silou spánek podněcující osobní kroniky. Nemyslím, že citové smetí nezbytně patří na skládku, ačkoliv generální sanitace probíhat musí. Na druhou stranu kdo by rád v světluščině epitafu měl "čekal jsem a nedočkal se".

Ačkoliv vím, že budoucí dny pravděpodobně budou ve znamení stresu, křiku, slz a marného usílí dokořeněného kapkou korýšové komplikace, a pravděpodobně se budu milionkrát rozčilovat při vyvracení pravd druhých. V jednom musím šepotem přiznat, že pokud bych zázračné noci nevyčarovala novoroční kouzlo, nikdy bych se neocitla uprostřed zázračného zázraku.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 27. ledna 2016 v 9:03 | Reagovat

Prekrásny text! Vlastne báseň v próze. myšlienky taktiež zaujímavé.

2 Margareth Margareth | 27. ledna 2016 v 11:49 | Reagovat

[1]: Mockrát děkuji za tak pozitivní reakci. Vážím si toho :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama