Nadbytečné vědění ku (ne)štěstí

5. září 2015 v 9:48 | Margareth
Nesmrtelnost brouka je jen relativností, která číhá v opodál a čeká na svůj partizánský skok čelem vzhůru. Není možné napít se dna plného nicoty a přitom si pískat do rytmu tlukotu srdce. Setrvačnost proplétá se davy na ulicích, ale pravý smysl prosím nehledejme. Nic není takové, jak se nám optický klam snaží vnutit do našich sítnic a zamotat jim hlavu rozbouřenou hladinou barevného jasu. Člověk se může dotknout stínu, dívat se do oparu utkaného z tajemství, okusit chuť zakázaných plodů nebo jen se toulat po vesmírných galaxiích a snažít se utrhnout růži bez trnů. Co je ale teď, nemusí se nutně vplynout v déja vu anebo vtisknout se do paměti minulým či futurocentrickému zhmotnění se sebe samého. Rozprostíráme se teď, v tomto okamžiku a přesto můžeme pociťovat lehký závan absurdnosti, která je nám osudem daným vlastním mířením ještě vlastnějších kroků. Všechno uzavřeno je do slepé uličky zakončené kruhovým objezdem, ze kterého neumíme jen tak vyhodit blinkr a vydat se na výpadovku do nikam.

Ne vždy je možné pochopit entomologické zákony anebo se vyznat ve fyzikálních rovnicích. Každý z nás denně řeší milióny rébusů, které připomínají spíš rovnice o několika neznámých, než abychom byli schopni dobrat se ke správnému výsledku. Nevím, jestli chci být obětí oblíbeného "učíme se celý život" a jestli sladká nevědomost není právě tím ukazatelem, na který je nejsnazší mířit. Snažíme se denně urazit tisíce kroků po skále, která ale již dávno začala podléhat erozi. Nevím, zda panika, která se šíří Evropou jako epidemie je spíše prvními signály plnění bliblické katastrofy, anebo prostě jen snaha o informovanosti za každou cenu. Co na tom, že někde se něco přifoukne, jinde umaže a výsledkem je naprosto zkreslená verze reality. V době antické filozofie by se určitě mistři radovali. V demokracii má každý právo na vědění a data. Nikdo ale už neřeší vzlety a pády, které vznikají z her kvalitních gamblerů, kteří přesně ví, jak pohybovat figurkami ve prospěch společnosti samozřejmě. Nedávno jsem v jedné knize četla, že lidé jsou prostě jen zvířata se základními pudy, u kterých se jen trošku zvrtla ta věc jménem mozek. Nemáme předpoklady k tomu mluvit tisícem jazyků anebo si do hlavy všroubovávat velkou násobilku. K čemu nám tedy bude, když nám partner oznámí, že má už x měsíců malinko záletné tendence, anebo si přečteme, jak moc nás ohrožují 100% ekologicky odbouratelné vlny z jihu. Zlepší to snad kvalitu anebo kvantitu našeho života? Jsme snad naprogramovaní tak, abychom si uměli poradit s problémy v jejichž řešení máme svázané ruce a namísto jen křičíme slova na všechny strany a voláme do ztracena po nějakém výsledku? Jestli existuje perpetuum mobile, tak zde se nám nabízí ten nejjednodušší příklad z praxe.


Stávají se tragédie jako ztracení iluzí při nastoupení do první práce, kdy nováček usazen je doprostřed dementova. Časem se prokousává tím koláčem, který mu byl upečen a doufá, že se ují k smrti anebo mu to způsobí přinejmenším dlouhodobou indispozici potvrzenou lékařským štemplem. Je těžké pracovat mezi lidmi, kteří nemluví vaší řečí. Tedy ne, že by se jednalo o multilingvní bariéru, ale spíše o jakýsi argot. Den ode dne přidávat si o kostku cukru více do vína, až dojde k prvnímu neozbrojenému konfliktu, kdy vzduchem létají slova, která člověk ani nestačí rekvalifikovat v správný význam. Den ode dne více černého dehtu, až dojde k prvnímu úderu příchozímu z titulu nejvyššího. Lze zavřít oči, odvrátit tvář a čekat, že se to všechno schová pod koberec starý nespočet let, anebo se zavře za jedny z tajných dveří, jež uzavírají nejedno zcizené slovo a čin. Ačkoliv se nacházíme v době secese či v nějakém podobném dílku historie, více než cokoliv jiného to tu připomíná kolbiště plné přestřelek nejmodernějšími zbraněmi. Setrvávat pak den co den v tomto přísně organizovaném chaosu jako jeden z mála bez povolení k ozbrojování... možná projev sadomasochismu, možná jen další z tisíce stran reality, která je někdy více vystavovaná na odiv slunečnímu světlu. Ani v této chvíli si nejsem jistá, zda by nebylo lepší nevědět o zákulisních i jevištních kotrmelcích. Zda by nebylo lepší nevědět a užívat si s chutí plnými doušky zaslouženého volna, namísto vykonávání tisící funkcí a pozicí, neboť jiným už se odhalení karet stalo definitivním.

Existence růžového jednorožce pojmenovaná vlastními zploditeli. Nerozpustnost jednotky v přesyceném čaji.

Lze sepsat list absurdit (ne)pochopeného i toho, co je lepší (ne)vědět. Tisíckrát může být mým životním snem poznat moudrost a lásku člověka a přece se budu jen potácet od ničeho k ničemu až nabudu dojmu, že mne stejně strhne valící se proud nebo rozežerou mé vnitřnosti nádorové prvopočátky. I když by si člověk byl vědom všeho v podobě všemocnosti či vzácné pilulky, stal by se pro něj naprosto stejným denním chlebem. Dá se polemizovat o tom, zda prahnout po informacích nebo jim i věřit. A přece se zase točí ten nelogický kolotoč, ze kterého se vám udělá špatně, aniž byste před touto velkolepou jízdou snědli tunu cukrové vaty.

Občas vážně tápu, zda se zvyšujícím kvocientem nezpůsobují hlubší rány, které se nedají zahojit. Není vlastně lepší nic nevědět a přestěhovat se na zemi jménem utopie, kde není nic než nic? Kdo vám zajistí uchování si zdravého rozumu za podmínek neustálého chrlení poplašných zpráv nebo událostí, které stejně není v našich silách ovlivnit?

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 5. září 2015 v 13:37 | Reagovat

Taky se mi někdy zdá, že už jsme opravdu přesyceni. Nemluvě o tom, že zprávy si mnohdy protiřečí a náš mozek to už ani nedokáže zpracovávat, protože se toho na nás valí tolik...

2 Margareth Margareth | Web | 5. září 2015 v 21:29 | Reagovat

[1]: Přesně tak... občas už je toho prostě moc a všemu v nás se chce křičet "a dost".

3 Egoped Egoped | E-mail | Web | 9. září 2015 v 18:59 | Reagovat

Nevědomost = spokojenost ! :)

4 Margareth Margareth | Web | 28. září 2015 v 19:01 | Reagovat

[3]: Svatá pravda.

5 Rock-Lee13 Rock-Lee13 | Web | 28. září 2015 v 20:34 | Reagovat

Také si myslím, že v dnešním světě existuje až moc informaci. Vždyť dnešní doba je věkem počítačů, a proto je všude tolik informací. Je přesvědčen, že důležité je se naučit rozlišovat podstatné od nepodstatného a přijímat jen ty informace, které potřebujeme.

6 Margareth Margareth | Web | 28. září 2015 v 23:15 | Reagovat

[5]: Jenže které to jsou ty informace, které potřebujeme?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama