Mediální balóny kontra realita

13. července 2015 v 23:59 | Margareth |  Týdenníkoviny
A dost! Proč je pořád tak nezbytné pro společnost ze všech stran poslouchat aktuality týkající se (e/i)migrantství? K čemu je dobré namísto trávení času s přáteli a blízkými u jídla, vína a chansonů, neustále zabředávat do témat a problematik, jejichž podstata je pro nás nejen neřešitelná, ale především frustrující a chuťberoucí.
Existovaly doby, kdy neexistovalo nic jako média, nafukování pozitiv i negativ a smýšlení jakéhokoliv konfliktu do světa-končící apokalypsy, jenž klepe na hraniční dveře a čeká jen na svou příležitost, aby vtrhla a výpalila vše, co ji přijde do cesty. Nedávno jsem překládala jeden britský článek do českého jazyka, který se týkal meteorologie a předávání zpráv o počasí v britských médiích. Dlouho jsem se tak nepobavila nad ironickým přístupem autora, který je vlastně v podstatě dost typický a lze označit jako český humor. Autor dokonale vystihl nejen rosničkové zprávování, ale dokonce i charakter médií, jejichž hlavní marketingovou strategií je šokovat, děsit a podnítit panikaření. Denně se díky svému zaměstnání setkávám s lidmi z celého světa. Stydím se za to, že když za mnou před pár dny přišla trojice "arabsky" vypadajících jedinců před druhou ráno, neměla jsem z toho dobrý pocit. Obzvlášť po té, co s sebou měli mluvčího obstojně hovořícího česky. Stydím se za to, že jsem díky tomu chaosu, který vládne, dostala strach a naprosto nesprávně jsem zaškatulkovala někoho, koho jsem ještě nestihla poznat. O půl čtvrté ráno se ale karty docela promíchaly... z občana ARE se vyklubal syrský rodák s velmi pěknou angličtinou, se kterým jsem strávila příjemných pár hodin nad diskutováním o tom, co se děje u něj doma, i v severní Africe. Překvapilo mne, že ačkoliv Abdull je muslim, dívá se na víru racionálně, líbí se mu Česká republika i mé rodiště a vůbec nemá nějaké tendence šířit osvětu v podobě radikálního islámu. Naopak! Považuje vše za hloupé a to z obou stran. V jednom táboře se totiž nachází lidé bez možnosti prosazovat svou poťapanou mysl či přesvědčení a na druhé straně barikády Evropa, která je blízko a vše toleruje. Toleruje násilí, toleruje migrační příliv a nabízí svou otevřenou náruč těm, kteří ačkoliv utíkají do bezpečí, nebezpečí se dozajista vydá za nimi. Nelze si ale myslet, že v celé severní Africe či na Blízkém Východě to vypadá stejně. Sám Abdull mi vyprávěl celý příběh Sýrie a války, kterou je momentálně země zmítaná a kde lidé již jsou místy schopní vidět na obzoru mlžný opar, ze kterého vystupuje jemný náznak bílé vlajky. V jednom městě život pokračuje dál, ačkoliv několik desítek metrů od něj do světa křičí o pomoc zničené budovy a zdevastovaná země. Revoluce možná jsou k něčemu, ale rozhodně nelze kulturu vyštěpovat kulturou, která je diametrálně odlišná od samotného posledního vlákna kořínku. Je zvláštní, že Abdull považuje za iracionální oba postoje... extrémě-islamistický i evropský. I u nás je vlastně hmatatelně citelný extrém a to demokratický. Možná můžeme být rádi, že na(ne)štěstí jsme stále považováni světem za zemi východního bloku a pro potencionální uprchlíky nepředstavujeme až tak takový evropský sen. Vše je odrazem jednoduchého zákonu akce a reakce, který jsme se všichni učili již ve školách... tedy alespoň my. To samé nelze říct o těch, kteří momentálně odcházejí ze svých domovin hledat lepší či bezpečnější život.


Když jsme s Abdullem stále rozprávěli, řekl mi celkem zajímavou věc, o které jsem prozatím v již zmíněných médiích neslyšela, a to, že většina těch, co tu hledají azyl se jednou vrátí zpět. Ptala jsem se, jak to myslí, protože jsem mu až tak dobře neporozumněla. Řekl, že tohle válčení stejně nemůže trvat věčně a až se to jednou změní, všichni se budou chtít vrátit domů, protože tady jsou pořád jinde. Pořád se na ulících i dnes díváme na jiné kultury skrz prsty a oni to cítí. Ví moc dobře, že přizpůsobit se našim zákonům, zvyklostem a životu není až tak snadné a tak pokud budou mít možnost, nebudou váhat... Jediné řešení současné situace je podle něj neabsorvovat uprchlíky a vynakládat horentní sumy za jejich integraci či na pomoc jim tady na evropském kontinentě, ale poslat pomoc tam. Snažit se vyřešit konflikt u jeho pramenu. Vysvětloval mi i jazykové problémy, které přicházejí společně s mícháním kultur. Vysvětloval mi i proč se lidé dívají na mne v jižnějších zemích "divně". Vysvětloval mi, že nemusím mít strach, ale je třeba respektovat a být respektován. Mít pochopení a udržovat mysl otevřenou, protože nikdo není stejný a neexistuje stejný punc pro všechny. Když mi vyprávěl příběh jeho přítele Žida, kterého vykázali z vlastní země kvůli náboženství (islámu), říkal mi, že nikdo z jeho rodiny anebo jeho okolí to nechápali. Abdull je muslim, ale stejně tak ví, že Bůh je jen jeden a je jedno, zda ho zařadíme pod víru křesťanskou či jinou. Je nesmysl chtít po někom ve jménu vyšší instance podvolit se skupině ozbrojených lidí, před kterými utíká jeho vlastní lid. Stejný nesmysl ale je zaujímat jakékoliv radikální či rastistické stanovisko jen proto, že média každý den prifukují bublinu senzací, jejichž skutečnost se často malinko liší.
Tázala jsem se kamarádky, která se vracela před několika dny do své rodné Francie, konkrétně do města na jihu, zda se nebojí vrátit se do míst, kde je to údajně hodně nebezpečné. Odvětila mi, že když člověk přijede na nádraží do Berlína, na poutačích či orientačních vývěskách uvidí nápisy v mezinárodních jazycích, tzn. v němčině, angličtině, příp. francouzštině. Když člověk přijede na jih Francie, nápisy jsou ve francouzštině a arabštině. Není rozdíl "před" a "po". Lidé ze severní Afriky už jaksi patří do jejich života a ona prý nemá strach z toho, že by se něco zásadně lišilo. Ano, když se odehrávaly první útoky, byla vyděšená. Bála se o své přátele, ale teď už podle ní není důvod. Vše je o lidech.
Neřekla bych, že momentálně je nezbytné psát o tom, jak se já osobně stavím k uprchlíkům a řadit se tak k jedné skupině obyvatelstva, která podepisuje petice proti nim, anebo k druhé, která má mnohdy až naivně změklé srdce. Stojím uprostřed s bílou vlajkou, křížkem na krku, otevřenou myslí a přesvědčením, že i když každý mluvíme jiným jazykem, máme jiného boha, tak v jádru jsme stejní a tak bychom k tomu měli i přistupovat. Nenechat se hlavně ovlvnit nesnesitelnými, neseriózními a neprofesionálními médii, žít prostě dál a užívat si dní, které leží před námi.

Článek byl zařazen do výběru pro téma týdne: Uprchlíci.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bia Bia | E-mail | 14. července 2015 v 9:04 | Reagovat

Ani já se nechci přiklánět na jednu nebo na druhou stranu. Vím, že u nás ti lidé žít nechtějí a hnusí se mi přístup médií k nim (hlavně to zidealizování uprchlíků je téměř trestu hodné!).
Měla jsi ohromné štěstí, žes narazila na člověka jako je Abdull - já sama mám pár přátel v Turecku, kteří jsou stejného smýšlení jako on. Jsou to prima lidé, ale to, že oni jsou rozumní a chytří automaticky neznamená, že tací budou všichni. (Ovšem také neplatí rčení "Co muslim, to terorista.")
Vyřešit konflikty v jejich zemích, za které stejně z velké části můžou Evropané a Američané, je prostě klíčové!
Tím vyřešit ovšem nemyslím poslat tam další vojáky nebo všechno vybombardovat. Spíš tam pošlete diplomaty - ty nadělají mnohdy větší paseku... :-D

Skvělý článek dle mého gusta, který si zaslouží nominaci (pokud ti to nebude vadit) :-D

2 Margareth Margareth | Web | 14. července 2015 v 9:08 | Reagovat

[1]: Mockrát děkuji za pozitivní reakci.

3 Bia Bia | E-mail | 14. července 2015 v 9:09 | Reagovat

[2]: Ode mě jinou reakci, než pozitivní čekat nemůžeš :D
A už jsi nominovaná... :-D

tema-tydne.blog.cz/1507/nove-tt-nadeje

4 Egoped Egoped | E-mail | Web | 14. července 2015 v 10:04 | Reagovat

Takovým přímým zkušenostem s lidmi "odlišného kutlurního a náboženského zázemí" (jak píší některá média) by se slušelo dopřávat sluchu co nejvíce. Díky :)

5 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 14. července 2015 v 18:57 | Reagovat

Všichni jsme stejní, jen každý trošku jinak :-)
Moc pěkný článek :-)

6 Margareth Margareth | Web | 15. července 2015 v 11:11 | Reagovat

[4]: To je mi návštěva :) Setkávám se s nimi téměř denně, tak třeba jim zapůjčím "svůj" prostor a pokusím se nabídnout svým čtenářům více perspektiv. Já děkuji za návštěvu i podnětný komentář.

7 Margareth Margareth | Web | 15. července 2015 v 11:11 | Reagovat

[5]: To je pravda. Děkuji :)

8 Egoped Egoped | E-mail | Web | 15. července 2015 v 11:19 | Reagovat

Já jsem rád hlavně za to, že i když jsem zdejší pravidelný návštěvník, tak jsem se dočkal článku, který chápu od začátku do konce a nemusím luštit žádné složité metafory a naťuknutí, kterými si tak ráda zpříjemňuješ psaní ;)

A že máš to štěstí, že přicházíš do kontaktu s různými lidmi z různých koncl světa téměř denně - toho by se mělo využívat (třeba i psát články častěji)!

9 Margareth Margareth | Web | 15. července 2015 v 11:24 | Reagovat

[8]: Jenže "složité" metafory a naťuknutí ke mne už prostě patří. Myslím, že i někteří čtenáři si na to na už zvykli :P Možná mám štěstí, ale občas je to náročné. Nikdy předem člověk neví, zda zrovna narazí na Abdulla anebo na přesný opak.

10 Van Vendy Van Vendy | Web | 19. července 2015 v 20:27 | Reagovat

Myslím, že se nemusíš stydět za to, že jsi pocítila strach, když jsi je viděla. To je pud sebezáchovy a jednalas pod vlivem toho, co se děje kolem.
Že se z té trojice vyklubali celkem příjemní lidičkové, to je plus, ale uvědom si, že jsi také mohla mít štěstí a kápla zrovna na lidi normálního smýšlení a chování.
Váš rozhovor a celý článek venkoncem byl zajímavý a znovu jsem si uvědomila jedno - jak moc jsou potřeba informace. Oficiální informace, co se děje. Informace, jaký je stav dosavadních utečenců. Informace, jaký je stav v Teplicích. Informace nejen oficiální, ale i od místních lidí. A třeba informace zde, že ten člověk se jednou chce vrátit domů - je také dost důležitá.
Já to třeba nijak růžově nevidím a mám docela velké obavy. Nikde totiž není zaručeno, že nemusí k ničemu dojít.Možná že sýčkuju, ale změny v chování, jednání, oblékání, jídle a úprava historie pro vyučování mě opravdu zneklidňuje.

11 Cinereo Cinereo | E-mail | Web | 12. srpna 2015 v 14:14 | Reagovat

Já médiím obecně také nevěřím, protože to není nic než jen ovladač mas, ale stejnou měrou nemám šanci zjistit, jak se to ve skutečnosti má skrze jiné prostředky - také, jaké jiné? Asi těžko se tam vydám na vlastní pěst, nemluvě o tom, že na to málokdo z nás má speciální kasičku s nápisem "Abych se ujistil".

Ano, uprchlíci se jednou vrátí domů, to je sice možné, ale co do té doby? Píšeš (a to není negativní reakce na tebe, neber ji tak, prosím:), že je pro ně těžké přizpůsobit se naší kultuře, s čímž nemohu než souhlasit. Ale snaží se vůbec většina z nich něčemu přizpůsobit?

Podívejme se do Francie, kde se nedávno protestovalo proti převládající většině kostelů na rozdíl od mešit? Říkám: WTF? Kdyby se banda emigrujících křesťanů někde na východě rozhodla stejnou měrou k opačnému protestu, mohli by být rádi, že jim zůstane hlava na krku.

Přijmeme uprchlíky sem, přijmeme je do relativního azylu v dočasných ubikacích a specializovaných táborech, a jejich reakcí je devastace celého zařízení? Jak je něco takového možné? Můžou se vztekat, že je nepustíme dál do Evropy, ale tohle je naprosto bláhové. Kdyby - KDYBY - se něco takového stalo v opačné situaci (myšleno v podobě střední Evropy škemrající o pomoc u jihovýchodu), dostalo by se nám jí?

Jsem proti imigrantům. Přesně tak, jak píšeš a jak se ve své vlastní podstatě vyjádřili v Anglii: pokud imigranti prchají od problémů do jiných zemí, problémy půjdou s nimi. Musí se vrátit a problémy se musí řešit na místě. Není jiné cesty. Já je nechci v Praze, a proto nemám ani právo komukoliv vnucovat, aby je k sobě přijal.

Jsem ráda, že jsem konečně přečetla článek, který nehlásá naivně, ať je tu přijmeme, ale obávám se, že bílá vlajka není k ničemu platná, i když bych si to z celého srdce přála... Hlavně v okamžiku, kdy islamisté vybízejí všechny muslimy, aby "jednoduše popadli nůž a začali podřezávat nevěřící".

A jako dokonale pesimistický dodatek: tohle se podle mého dokonale blíží situaci před WWW2, kdy si všichni do posledního momentu namlouvali, že všechno bude OK.

Tak maximálně KO.

12 m. m. | E-mail | Web | 12. srpna 2015 v 18:13 | Reagovat

Po velmi dlouhé době se na titulku dostal skutečně kvalitní článek, takové by tam měly viset pokaždé.

Osobně jsem momentálně v zahraničí, takže jsem ještě neměla šanci pocítit uprchlickou situaci na vlastní kůži a udělat si tak na to pořádný názor. Co se děje v Čechách, je mi obecně už několik let víceméně jedno, převážnou část roku tam stejně nejsem. Na druhou stranu, nejsem tam právě proto, že je to podle mě stát na hovno, pracovní a seberozvíjející příležitosti nacházím v zahraničí mnohem zajímavější a fakt nemůžu vystát příživníky, cikány a podobné živly. V Anglii máš třeba fůru Indů, Poláků, Čechů, ale nevidíš je flákat se po všech koutech, dělat bordel a vyžírat podporu. Sem všichni jezdí makat.

Nicméně pomoct řešit konflikt na postiženém místě mi zní rozhodně rozuměji než uskromňovat se i z toho mála, co nám naše zkorumpovaná vláda nabízí, a živit z toho ještě další lidi, které jsme nezvali a kteří k nám utíkají za lepším životem. Spousta Čechů by si taky přála lepší život, vyšší platy a podobně, a takhle to fakt nezískají, o nepřizpůsobivosti podobných typů lidí nemluvě.

13 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 3:25 | Reagovat

Jo, takovýhle zkušenosti by měly být vidět a ne ten hnus, co je nám všude podsouvanej!!!

14 Ciara Ciara | 13. srpna 2015 v 8:41 | Reagovat

Domů se nevrátí, pokud bude Evropa pohostinská a nechá se od nich vycucávat a vydírat jako doposud - vrátí se až tehdy, pokud pro ně nebude fungovat štědrý sociální systém západních států. Nedávno byla reportáž v televizi, kde se jeden uprchlík v Řecku vztekal: Tohle že je Evropa? Jestli tohle je Evropa, tak chci zpět do Sýrie!" Tak asi tak.

15 Lily Lily | 14. prosince 2015 v 10:28 | Reagovat

Moje sestřenice se asi před rokem přestěhovala do Německa a když přijela sem, Německo si vychvalovala, protože tam jsou všichni otevřenější uprchlíkům a lidem obecně a dodala, že Němcům je z českých medií špatně. Já se jim nedivím. Sama na noviny nekoukám a když, tak jen občas na CNN nebo BBC s tátou. (Tomu naštěstí navíc úplně nerozumím, takže je to v pohodě :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama