Květen 2015

Přepletenost tkaniček

18. května 2015 v 15:18 | Margareth
Tak jako nikdo nemá nikdy identickou barvů očí, nikdo nemá tytéž vděděné tendence. Ačkoliv to zní logicky ad integrum, ne vždy je to zrcadlením nevyhnutelné reality. Stává se až moc často, že postupem věku v sobě vidíme své zploditele, ať už gesty, které používáme, nebo chováním, které se nekontrolovatelně čas od času vyjeví. Není nic horšího, než v sobě spatřovat tyhle sklony, které interně označujete za tabu.
Několikrát jsem viděla, že z obav se vyhýbáme potencionálním spouštěčům reakcí. Zažila jsem zoufalé výkřiky do tmy s pulzující a zmrazující intencí k opakům. Pocity, kdy cítíte tlukot až ve spáncích, ve tvářích rozhoří se vám tichý řev a vy se marně snažíte počítat do deseti, dokud tyto příznaky samy neodezní. Co se vlastně přenáší a předává krom negativity, které si uvědomujeme? Denodenně potkávám v ostentativnosti tváře zářicí syndromem těžkých motýlích křídel. Snaží se létat, ale nánosy předělenosti je táhnout k zemi znásobenou gravitační silou. Každý máme něco. Ať už mluvíme o dědictví skryté v poruše zdravotní, anebo (ne)daru daným v průběhu dětství. Předchozí generace nás formují. Snaží se z nás dělat lidi více podobné jim samotným bez ohledu na následky či příčiny.
Existují negativa, jistěže. Já jsem toho pravým příkladem. V noci bojuji s nočními děsy v podobě získaného genu alkoholismu. Přes den pro změnu s příšerami PSP. Únava z těchto potulačných válek nepřináší nic, než neklid a chemické změny způsobující disbalantnost a roztěkanost. Pak už jen zlehka padnete k zemi a čekáte, až vás spasí někdo, komu do kolébky byl dán naprosto jiný typ ojedinělosti. Když se střetnou dva fotony, které do sebe narazí naprosto nahodile, naprosto nečekaně a navíc mají naprosto odlišné vlastnosti, jsou jen dva způsoby reakcí, které mohou vzniknout. Vvyrazí vám dech pozitivní vlastnosti spíše typické pro generaci ukryté o desítky let zpět. Vyartikulování hodnot, jež už ani neočekáváte být aktuálními. Nepochopenost střídá pochopení. Zkaženost morální zásady. Přecházím do opozice s nastraženými smysly a vyčkávajícím postojem prostoupeným obavami a podezíravostí - další ze super poťapanosti. Namísto okamžité ztráty zájmu a vydání se za cílem označeným "bimbo", přichází pomalu, promyšleně a šířící kolem sebe klid a bezpečí. Mluví způsobem, který má na vás efekt houpajícího křesla ve slunném dni, kdy všude voní seno a jahody. Usmívá se způsobem, který vás chce vylákat z ulity, ale namísto toho začnete vrčet a chovat se jako ohrožené lišče. Střet dvou naprosto odlišných způsobů modulace, kteří se začínají šmodrchat do sebe. Čím více se provuje snaha o rozpletení, smyčka se utahuje, až cítíte třes zmatku. Osudovost možná existuje, nejspíš je to jen převlečená entita do imaginárnějšího kabátku. Každopádně ať už lamentujeme nad svými rodiči či prarodiči sebevíce, občas se vyskytne i nějaké entomologické zjevení, které svými vlastnostmi dokáže promítat i to dobré, což je třeba vidět na prvním místě. Pro ten zbytek z nás ne-tak-šťastných je tu bohudík startová skupina odborníků, která nás chytí za ruku a pomůže nám odmotat pár vrstev z životního klubka stresu.
A pokud se vrátím k těm dvou reakcím či procesům, které mohou započít při prvním kontaktu dvou odlišných částic, jednou z nich je jisto-jistě neklid a vznik opozice vyznačující se nesnášenlivostí. V druhém případě je to taktéž neklid, který ale vzniká, pokud se lehce dotknete prsty a od té chvíle už zamotáni jste tkaničkami z kopaček.