Chlazená ironie

20. dubna 2015 v 23:21 | Margareth
Často si člověk plácá játra a mrští o síťovou zeď všemožnými i nemožnými slovy nenesoucí nic více, než samotný nesmysl. Nikdy není prostor pro pění ódy na radost nebo znehodnocení původní celistvosti naprostým nedopatřením. Možná je to o ničem, neboť lidé neumějí používat trojsmysly, anebo tím, že jsou líní hledat pod povrchem to, co se jim metaforicky samo podbízí. Je třeba vycenit drápy, zaseknout zuby a s očima tête-en-tête přehlédnout nezdravící individum, které vám hrálo druhé housle po dlouhé relativity. Když se svět zblázní, vypadá to asi přímo takhle.
Odpoledne vám přejí dobré ráno, ke kávě nabízejí citron anebo polévku na zapití. Při podání kelímku, vám podbízejí tzv. kelímek plný překvapení a k banánové příchuti rovnou bonus v podobě kaktusu. Aby toho nebylo málo, uprostřed jarního pylového rozpuku, přejí vám veselé Vánoce. Zdá se to nepravděpodobné, možná. Vítejte v absurdistánu, kterému se jinak také říká centrum kulturního dění. Pokud nerozumíte, odpovězte "kdo?". Pokud si myslíte, že nerozumíte anglické výslovnosti, udělejte si exkurzi do světa jiných českých dialektů a do základů místo vajec mrskněte pořádnou dávku porozumění vlastní rodné řeči. Když už po desáté jdete vyřizovat stejnou věc s jinými detaily, není třeba si připadat jako idiot. Lepší je nedívat se vpřed a pořádně prozkoumat, jestli na špičkách bot nesedí nějaký parazitolog. Počítání holubů na střeše také není úplně nejinteligentnější věc, ale kdo by se o to zajímal, když vám moucha ožírá zubní plak a každý jen svéh oštěstí strůjcem. Nikdo vás nesestřelí, tedy alespoň prozatím, ale vražením na schodech či jiných uměleckých výkonech pánů mužů nikdy ještě nebylo nic zkaženo. Co na tom, když téměř vypadnete z okna při provádění detajlního průzkumu zadní líce nové oběti prvoplánovače. Co na tom, když napíšete na kus papírku své číslo pochybnému individuu, který přišel z jiného vesmíru, času i prostoru v jednom. Co na tom, když necítíte vůbec nic a místo gravitačních zákonů, jsou na vás zkoušeny všemožné verze magnetického působení na téměř cokoliv, co má ypsilon? Usmívat se, to je základ. Vidět ve všem význam reverzního negativa a nenechat se srazit mezi prvními. Jít a mít radost, když Vás slušně vypadající Arab považuje za frankofonního rodilce. Smát se, když ulicemi rezonují pomluvy chabého obsahu a ještě chabějšího šiřitele nezhoubné nákazy. Hlavně, že svítí sluníčko, jsou Vánoce a za týden se rozfofruje kotoloč.
Není vždy od věci vrátit se o pár dní zpět, zamyslet se, proč i přes palčivou bolest bránice je ve vzduchu "něco". Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře. Proč si nedopřát nepocítit vůbec nic, když se ztrátí z dohledu někdo, komu jste věnovali dlouhé měsíce a u koho nevíte, jestli to všechno vlastně byla pravda anebo jen chemicky upražená rocková vata. Je třeba prolomit ledy, zašlápnout hmyz a svrhnout svrchovanost která nevratně zrekvírovala několik materiálních přežitků patřících do vašeho repertoáru. Všechno zní jako klišé chutnající po koktejlu přešlapů a omylů. Je čas zvednout kotvy. Rozloučit se. Odepřít si šechny ty sebemrskačské ochutnávky, ze kterých se akorát kazí zuby a spaní. Přiznat si, že nikdo jako Malý princ neexistuje a že člověk je masožravec pěstující hejna masožravých velryb za domem. Když na to řpijde, asi bude něco na tom, že rovnice by se měly rovnat a pokud jedna neznámá chybí, měla by se asi nejprve najít, než se začně rozšiřovat či implatovat do jiných fotonů. Někdy je třeba si zkazit nejen zuby, ale i žaludek. Zapít to matovým odvarem a vyspat se z toho bláznivého opíjení se stupiditou. Možná nechci vyrůst z pohádek, ale rozhodně ještě dlouho budu po nocích hledat to konečné světlo, které mi ukáže, jak moc jsem spokojená se změnou statusu a obsahem ledničky. Chci teď o(d)pustit a nezapomínat. Vše zakonzervovat, smíchat se solí a přeskupit v led, kterým si třeba za pár ještě někdy obarvím život, aniž bych byla přesvědčená, že člověk se může přesvědčit, že miluje i natřený šutr.


"Fuck love. What a crock of shit. People can convince themselves they love a painted rock."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Egoped Egoped | E-mail | Web | 21. dubna 2015 v 16:59 | Reagovat

Opět mi zcela uniká smysl, ale přečíst jsem si to musel... :)

2 Margareth Margareth | 21. dubna 2015 v 19:04 | Reagovat

[1]:Jsem ráda, že mám "věrného" čtenáře :) Ono občas je třeba se skutečně trošku povznést a vidět neviděné... či se naladit na stejnou vlnu, což chápu, že je v případě tohoto článku dost obtížné. Nicméně děkuji za přízeň.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama