Aristokratická maska

30. dubna 2015 v 16:18 | Margareth
Rozeběhnout se nemožnými směry, nabrat vítr do dlaní, nadechnout se čerstvé rosy a uvěřit. Proč se vždy každá entita musí neosmyslitelně dříve nebo později odchýlit do stádia víry, ke které se upne a přiživuje se na ní, ačkoliv to zůstává skryto. Každý má to své a kdo si odmítá vidět na špičku nosu, sám sebe hlouběji noří do bažin, které jej jednou stejně pohltí. Častokrát jsme donuceni vyplňovat inkoustní výmysly a předstírat, že nám to nevadí, neboť tak to má přece být. Sedět zády k čelu, vyslechnout neodborné výplachy rutinního kmitočtu. Každý den snídat neochočená zrna a večeret tunu obligátností stávájící se hnacím motorem celku mylně nazývajícího se společností. Elegie? Možná. Satira? Rozhodně ne.
Vždy se vyškrábat do prachu a škemrat o jediný pohled z titulu, který je vyšší než ten, který přisouzen byl odpovědnému zřízenci. Relativita či kompetentnost má ukázat. Nemyslím ale, že by se jednalo o čistou hru bez skutečné tváře pod škraboškou. Nechápu, proč a jak. Není v mé mozkovně byť to nejmenší místečko, které by bylo schopné vypořádat se s lidskou hloupostí a povýšeneckým chováním. I přesto si napříště domluvím schůzku, abych opakovaně diplomaticky vybruslila z odmítavého postoje a nastolila tak naději na poli vztahů, kterým je třeba dodávat živinu, ať už je v podobě nominální či naturální. Loutka nucená házet dřevěné úsměvy k nohám lidí, kteří funkcionalismus považují za kubismus. Bez ohledu na udržovaný otlak prsteníčku levé ruky, vše se halí do šálu na první pohled připomínající hedvábí. Až na ten druhý, je jen pozorovatel nadopovaný taurinem či jiným svinstvem schopen poodkrýt spletitou směsici faleše, přetvářky a lží. Jak si člověk v takovém zázemí může najít kout, kde by složil hlavu, nemusel být ostražitý a směl odložit i tu svou masku rádoby aristokratky.
Plnění každodenního vzorce skládajícího se s více, než jsou předloktí schopná unést. Nevadí. Zbude jen dalěí zářez či modřinka připomínající zastávku uprostřed řízeného chaosu. Nikdo nic neví. Všechno bude a pokud ne, tak to jistě plánujeme. Není prostror pro škobrtnutí při přehlídce pávovské nadřazenosti a grimas hodných velevévodů. Naučeně udělat pukrle a roztomile se odporoučet strávit hlasité chvilky o samotě ve vyhraněném prostoru, které bývají na konci chodeb. Je únavné být kreaturou a zapadnout mezi absolutně odlišné živočišné druhy. Nabídka je ovšem široká, ceny ještě rozcáplejší. Nelze bezzáměrně zvednou dlaň anebo si nedat o sklenku vína navíc. Začínám věřit mýdlovým operám plným prázdných klišé, které se nesou sálem a jedinou reakcí je hromadný patos vrážející na scénu ze všech stran. Přesně tak byl organigram zařízen i zde. Jen s malým detailem, hyrerarchie je spíše podobná asyndetonii. Na dlouhodobou přípravu dá se zapomenout, stačí použít pár osvědčených triků a karty se obracejí. Trumfy střídá pouhá smlouva o vlastnictví schopného myšlení. Už být z toho cirkusu pryč. Opustit tento panoptikon, odhodit šovinistické představy o ženách zaobalené v pro-emancipačním kabátku a na chvíli nechat si zdát o nezkaženosti. Občas si přeji zapřít sebe samu. Svléci ze sebe ten směšný kostým rádoby figury, kterou lidé zdraví a znají. Zapomenout na majetkovou podstatu a dovolit si udělat alespoň jednu hloupou věc - uvěřit. Pokusit se nebýt cynickým příkladem a zase se projít bosa v mokré trávě uprostřed městského parku.
I tak by to vše byl sen, do kterého se člověk musí probudit, aby zase mohl vyplnit očekávání předurčená absurdností. Takže až zase nastane ten správný čas, sáhnout po správném dekóru, popřít empirickou podstatu své osobnosti a bez vrásek okolo očí usmívat se pokrytecky na široké okolí.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Scrat Scrat | E-mail | Web | 30. dubna 2015 v 18:43 | Reagovat

Teda...bravo!
Naprosto úžasný a vystihující článek, v pár odstavcích bylo tolik myšlenek! Moc se i líbí tvůj styl psaní!
Prostě brilantní :-)

2 Margareth Margareth | Web | 30. dubna 2015 v 20:09 | Reagovat

[1]: Mockrát děkuji. Jsem vždy potěšena, když má slova někoho zaujmou, natož když udělají dojem. Doufám, že i do budoucna se budu těšit takové návštěvě :)

3 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 4. května 2015 v 11:49 | Reagovat

Zaujimve, podnetne, som zvedavy...

4 Egoped Egoped | E-mail | Web | 4. května 2015 v 15:17 | Reagovat

Zajímalo by mě, jak by takový článek vypadal, kdyby ti byla zakázána všechna cizí slova...

Procházení bosa v jakémkoliv mětském parku je hazard! :)

5 Margareth Margareth | Web | 5. května 2015 v 9:59 | Reagovat

[3]: Děkuji.

6 Margareth Margareth | Web | 5. května 2015 v 10:02 | Reagovat

[4]: Vystačila bych si samozřejmě s českými slovy... Ne všude je tak "nebezpečno" a v určitých životních situacích (viz mé předchozí články) už na takovém nebezpečí až tak nesejde. Člověk může objímat bezdomovce, feťáka a i tak se cítit dostatečně bezpečně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama