Rekapitulace pas à pas

17. listopadu 2014 v 0:28 | Margareth
Každý začátek má příchuť hořkosti, touhy a potu. Stejně jako postupné poddkrývání svého motýlího popolétávání, jsem postupně plýtvala rýmy, které jsou už dnes zapomenuty těmi, jejichž jméno nosily. Stejně jako jsem doufala v ojedinělost padající hvězdy, systematicky jsem se navracela do těchto míst, která mi poskytovala až epicky epizodní prostor k závodům s vlastním stínem i ozvěnami řítící se ven. Často se v překladu ztratí význam, stejně tak prchlivě se obrací porozumění zády k těm, kteří odmítají najít dno.

Tím nejprvotnějším jsem se stala já. Obsazenost v hlavní roli tak úplně neharmonizovala s ekvilibrickou složkou mé podstaty, a tak se musela stáhnout a nechat tu Druhou alternovat stále častěji. Bez dráždění smyslů dětstvím, jsem dovolila inspiraci stát mi po boku a vést často antitonomní tendence k ucelému jádru. Je to už hodně dávno.
Jistá odnož reprobace a nechráněný pád bez jistění, mne znovu uvedl v psané slovo, které mi utkalo prozatimní opatření. Po nekončících 222 dnech, kdy mne budil chlad vlastních krůpějí strachu, jsem přestala křičet jméno ze spaní a blouznit v horečkách potlačovaných analgetiky. Naučila jsem se nenávidět nekoordovanost cerebella a umět vpít minulost s příchutí lihu. Roztočívávala se mi hlava při toulkách zřícenin svého vzdušného zámku budovaného prachem euforie.
Je to sto a šest dní, kdy za mne přebral zodpovědnost můj Malý princ, který se stal mým světem. Sebral mi neklid a svolil, abych směla tančit ve snu ze základů uzavřeného kruhu.


Vždy cítíme prezenci chvil, jež nás tlačí k mnohdy iracionálním a vzletným krokům po kyberprostoru. Ať už je to pubescentní pokus o poezii:

Motýl
Davy proudí ulicí,
mezi nimi však motýl v okovech.
Cítí se jako na hranici pálící,
na křehkých křídlech nese krutou pravdu o lidech.
Třese se pod tou tíhou hříchů,
choulí se bezmocně v koutě.
Bojí se krutých lidských stínů,
jak moc byl poraněn proklatě.
Slanými potoky sladí nepřátel život,
neštěstím budí jim na tváři úsměv.
Při tom pohledu stéká mu ledový pot
a slyší vábný andělský zpěv.
Dlouho snažil se očistit duše druhých,
až zaplatil za to cenou nejvyšší.
Neponese se dál na křídlech promoklých,
neboť z nebe temná černota prší…
MarMatt
léto 2008

Nebo třeba touha po zvětšení imaginárního vzdušného prostoru. Přesto každá má "demarše" cílila k těm, kteří touží mít křídla a poodkrývat tajemství zavřená do malého koutu světa duše.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Natas Natas | Web | 17. listopadu 2014 v 8:57 | Reagovat

Nemyslím si, že by každý začátek musel být nutně hořký.

2 Margareth Margareth | 17. listopadu 2014 v 10:22 | Reagovat

[1]: Nutně možná ne, ale často bývá ovíněn hořkostí spojenou s koncem, z něhož začátek "vyplývá".

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 17. listopadu 2014 v 12:49 | Reagovat

Začátky jsou pro každého z nás výstupem po těžké trnité cestě a je jen na nás, jak daleko se dostaneme. Musím podotknout, že mě očaroval tvůj způsob psaní, líbí se mi tvé formulování vět, termíny, které používáš....všechna slova pocházejí z duše, to je poznat.
Přeji pěkný den. :)

LERI GOODNESS

4 Margareth Margareth | 17. listopadu 2014 v 17:23 | Reagovat

[3]: Mockrát děkuji za kompliment. Vždy se snažím psát tak, aby slova byla součástí mě samotné. Vážím si toho, že se můj styl líbí a třeba bude i podnětem k pravidelným návštěvám :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama