Přecítěný konec

18. října 2014 v 11:30 | Margareth
Už z povzdálí jsem rozpoznala, že je něco jinak. V jeho chůzi se odrážela nejasná kompozice pocitů, v nichž se mi nepodařilo číst. Přistoupil, odstoupil a pokračoval... Cítila jsem se bezvýznamnější než vzduch. Téměř jsem očekávala, že se zrychlujícím tempem vzdálí ještě dál, než mi byl v tomto okamžiku. Jako by se obklopil ledovou pokrývkou nezájmu vykrystalizovaným ze série horších dní. Zdálky jsme museli působit jako návštěvníci Absurdistánu. V hlavě přeřvané decibely, v srdci ticho po pěšině. Žádný pohled, žádný dotek, jen prodlužující se mlčení živící neprostupnou propast mezi dvěma světy. Každé slovo se mi zadráplo v krku a neúprosně odmítalo být mi nápomocno. S každou další sekundou jsem sklopila hlavu o trochu níž, abych vyvážila narůstající touhu po útěku do bezpečí.
Dříve teplo, nyní pohrdání. Dříve jemné doteky, nyní tvrdé vyhýbání se jedinému pohledu do očí.
Toužila jsem vztáhnout ruku, ještě jednou a naposled okusit, jak to chutná. Uvnitř se mi začala svírat podstata, navenek hořký smích přetlačil slzy. Oslovila jsem ho a doufala... Ticho, lhostejnost a jen ticho bylo odpovědí. Nechtěla jsem být zlomená, ale začala jsem cítit, že dlouho neyvdržím čelit takovému obratu. Celé dlouhé sekundy jsem jen stála a prosila všechny svaté, aby se na mne zase usmál, aby mne vzal za ruku a požádal, abych zůstala už napořád.
Pohár únosnosti se blížil ke kulminačnímu bodu. Chtělo se mi řvát, brečet, přinutit ho, aby se podíval na to, co působí. Jak může Malý princ stát se krutým lovcem.
Po té dlouze krátké periodicitě konečně dokázal vykomunikovat, že tohle je konečný důsledek pro nás dva.
Utekla jsem. On odešel.
Doufala jsem se, že se vrátí. Přijde. 5 minut prodloužených věčností jsem apaticky magnetizovala směr, kterým odešel. Nevrátil se. Možná jsem měla říct: "Zůstaň."
Celou cestu do nikam jsem se snažila zavřít oči, polknout bolest a nedovolit světu rozeznat ten vnitří tlak. Až když jsem se automatizovaně ocitla o samotě zahalena tmou, nedokázala jsem utajit slané krvácení. Roztřesené brnění dostalo se mi pod nehty... Byla mi zima.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sw sw | Web | 18. října 2014 v 14:33 | Reagovat

Nemám slov! Prefektní styl psaní a perfektní závěr! :)

2 Margareth Margareth | 18. října 2014 v 14:37 | Reagovat

[1]: Mockrát děkuji. Nesmírně si toho vážím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama