Co bylo kdyby nebylo

13. října 2014 v 20:50 | Margareth
Existuje mnoho křehkých barevností, po kterých se zlehka dostáváme dál přemýšlíc o tom, jaké by bylo kdyby. Asi je to kočkovitostí kočky, že se mi vežral do hlavy citát z mé oblíbené Alenky:

"Contrariwise,' continued Tweedledee, 'if it was so, it might be; and if it were so, it would be; but as it isn't, it ain't. That's logic."

Každé ráno, kdy rozlepím řasy, se s vůní vanilky snažím zapracovat do incidentálního tempa, ačkoliv je to v opačném významu od vrácení se k tenzi několiko mála dní, které se zařezaly hluboko do kůže. Ať už chci jít vstříc hledání odchozích, utkat se v bitvě proti času anebo chytit vlak, který právě zahoukal k nenávratnu, opakovaně jsem vhozena zpět do cesty, která je jedinou správnou k odžití. Nevím, jestli má smysl topit se v kapkách nostalgie nebo otevírat staré schránky. Pokaždé existuje smysl držící ochranou ruku nade všemi, kdo mu nabízí svou dlaň. Nelze jít ve starých stopách až do chvíle, která by neodmyslitelně měla být pozměnena. Věci jsou ale takové, jaké býti mají. Neznám člověka, jenž by někdy nepocítil touhu prožít určitý sled okamžiků znovu s posunutými nebo dokonce nahrazenými sekvencemi. I já mám na duši nejeden temný stín, jež by chtěl být přetransformován v čiré světlo štěstěny a nezapomenutelné parfemace teplé kůže. Možná jsem až moc velký nerealista, který se raději toulá ve filozofických botách po vzdušných zámcích, avšak v tomhle směru vkládám svou důvěru ve víc.
Cítila jsem maximální koncentraci přesycenosti roztoku lásky. Na malý okamžik jsem snad i bříšky prstů pohladila sen. Našla jsem zranitelnost v jistotě, která byla svázána tím nejnevinnějším pojidlem. Nechala jsem ale nevyřčená slova uletět a přes míle už se jen těžko navrátí více, než ten nejhrubší základ. Snad jsem mohla křičet do světa, snad jsem mohla být více obezřetná. Snad jsem mohla všeptat do vlasů pravdu, snad jsem měla... Ten den bych (ne)změnila.
Každý dílek celku je nevyhnutelný a pokud se povede skrýt se mu za zády, dozajista dojde jen k relativní frustraci. Možná uběhly noci, kdy jsem se modlila za nový začátek, ale netušila jsem, že už se rozprostírá přímo přede mnou, i když v jiném obsazení. Nechci se dotýkat hvězd, stačí mi nealternovaná realita v podání momentální výjimečnosti.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 dailytaily dailytaily | Web | 13. října 2014 v 21:53 | Reagovat

Sice (bohužel) nerozumím citátu a chybí mi překlad, ale jinak se mi článek opravdu moc líbil. Zvlášť pasáž o hlazení snu bříšky prstů.

2 Margareth Margareth | 14. října 2014 v 18:59 | Reagovat

[1]: Děkuji za kompliment. Co se týče překladu, česká verze není dokonale ekvivalentní.
"Kdyby to tak bylo, bylo by to tak? A kdyby to tak snad bylo, bylo by to tak? Když to tak ale není, nebude to tak. A to je logika."

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama