Snová Paříž

19. září 2014 v 11:05 | Margareth |  Voyage voyage
Brzy ráno jsme se vydaly po "pěšovsku" potemnělým a probouzejícím se Londýnem vstříc nádraží London St Pancreas, odkud jsme se měly TGV přesunout no naší další cílové destinace na celých 5 nocí. Po pasové i zavazadlové kontrole jsme se posilnily kávou a vyčkávaly na boarding time, zatímco jsme se nemohly nabažit pozorováním kolemjdoucích. Tolik různých typů lidí jedoucích za různými cíly...
Na palubě jsme s velkými obtížemi nacpaly naše zavazadla do úložného prostoru nad hlavou a usadily se do "Špíňáku" - jak jsme celý vagón familiérně nazvaly. Vedle nás přes uličku se usadil mladý manželský pár anglického vzezření. Na první pohled bylo poznat, že ti lidé jsou zde omylem. Jako by si Kate s Williamem vyrazily na tak trochu prosté líbánky s "normálními" lidmi.
Do Paříže jsme dorazily vskutku mrknutím oka. Přivítání na Gare du Nord pro nás bylo trošku děsivým výhledem, ale nakonec i to nebylo tak strašné. B.d de Magenta jsme tedy šly hledat smluvené ubytování. Samozřejmě s kelímkem McDonald's kávy, zátěží na zádech a mapou v ruce. Když jsme dorazily na B.d de Bonne Nouvelle, nebylo už tak obtížné rozeznat náš hotel Le Clery. Náš pokoj sice nebyl připraven o několik hodin dříve, jako tomu bylo v Londýnském St. Giles, avšak to nám nezabránilo uschovat si bagages a vydat se trošku prozkoumat okolí.
Rozčarování na sebe nenechalo ale dlouho čekat. Postranní uličkou Rue de St. Denis jsme asi chodit neměly... Na každých 10 metrech sex shop nebo bordel a to jsme ještě netušily, že zdejší rajón je pevně zastáván před nejrozličnějšími vchody i během bílého dne. Na druhou stranu nelze striktně říct, že by tahle ulička byla nebezpečná. Chodily jsme tudy denně i dvakrát a nikdy jsme se tu necítily nikterak nepříjemně jako ten první den, ale o tom později. Nicméně na jednom z rohů téhle uličky jsme si vychutnaly naší první skleničku francouzského bílého vína - Chablis. Po tomto osvěžení jsme se vydaly do "Cité". Zahlédly jsme Notre Dame a poprvé navštívily největší knihkupectví jaké jsem kdy viděla - Gibert Joseph na Boulevard St.-Michel. Konečně jsem sehnala to nejnezbytnější pro francouzsky psanou práci. Dostaly jsme ale docela hlad a tak našly příjemné bistro-kavárnu, kde jsme si daly další sklenku bílého vína a skrovně poobědvali. Počasí bylo nádherné. Svítilo sluníčko a vedle nás usedly dva studenti matematiky l'Université de Sorbonne, jejichž styl výpočtů více připomínal filozofii. I obsluha se s námi milé začala bavit a tehdy jsem poprvé uslyšela, že musím být zákonitě Švédka. To už ale byl čas pomalu se vydat zpátky do hotelu, ubytovat se a odpočinout si.



Samedi jsme si naplánovaly v poklidném duchu. Posnídaly jsme v nedalekém McDonald's (ochutnaly to nejhorší espresso) a procházkou jsme došly do Jardin du Luxembourg, kde jsme si vypily trošku jinou ranní kávu. Skoro bych zapomněla!!! Nedaleko zahrady jsme navštívily nejúžasnější obchod, ve kterém jsem kdy byla - Diwali Paris. Malý krámek (kousek od univerzity) ve kterém na vás dýchne atmosféra orientu, barev, luxusu. Nikdy jsem neviděla tolik krásných šál, šátků a doplňků na jednom místě. Byla jsem vážně jako ve snu a se dvěma úlovky jsem i odešla.
O trošku později jsme se rozhodly navštívit známý hřbitov Cimetiere du Montparnasse. Asi se to zdá jako morbidní zábava, ale právě zde leží mnoho známých osobností, které určitým způsobem ovlivnily mnoho životů. Prošly jsme se tímto tichem a na chvíli spočinuly u místa posledního odpočinku J.-P- Sartra a S. de Beauvoir.
Po té jsme ale byly neskutečně unaveny, uťapány a cestou "domů" jsme se musely posadit na drobnou posilněnou. Opět jsme našly takové bistro, kde jsme porušily vinnou tradici. Právě zde jsem i ochutnala svůj nejlepší gurmánský zážitek - salát s teplým kozím sýrem. Možná to zní fádně, ale bylo tam tolik chutí ve vzájemné symbióze, které mi na jazyku roztančily i ty chuťové buňky, o kterých jsem ani nevěděla, že existují.


V neděli bylo tradičně ve většině případů zavřeno, a tak jsme si udělaly pěší den. Posnídaly jsme v Croissanterie, do které jsme později chodily i na "něco malého", protože po několika experimentech s odpornou kávou, jsme byly rády, když jsme narazily konečně na "podnik", ve kterém náš denní příděl kofeinu byl nejen stravitelný, ale i chuťově dobrý. Přes Jardin des Tuileries a Place de la Concorde jsme došly až k Tour Eiffel. Pro nás docela pochoďák, který nás v horkém počasí dokonale vyčerpal.
Po krátké pauze jsme se tedy navrátily do hotelu, cestou si koupily malý oběd a zabavily se u francouzské televize sledováním pořadu o proměnách vzhledu a nočních hrůzách v restauracích i hotelech - dost aktuální, když zmíníme fakt, že jsme po jednom díle How I Met Your Mother v Londýně čekaly, odkud vyběhne kříženec švába a myši (skoro jsem zapomněla zmínit, že nástroj "hurdy gurdy" je flašinet - smysluplné obohacení slovní zásoby).
Večer nám ale připadal dlouhý, a tak jsme se vydaly trošku jiným směrem, a to na Place de la République a Place de la Bastille.




S koncem nedělního dne jsme tak ocitly i v polovině našeho pobytu. Každopádně už teď víme, že to byla jedna z nejlepších dovolených, která se nám mohla povést. Zkrátka mlha přede mnou, mlha za mnou aneb za hranicí reality.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 leani leani | E-mail | Web | 19. září 2014 v 13:58 | Reagovat

achjo, tam bych se taky chtěla podívat :(

2 Margareth Margareth | 19. září 2014 v 16:38 | Reagovat

[1]: Doufám, že se poštěstí. Je to pokaždé nezapomenutelné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama