Krůčky předročním Londýnem

1. září 2014 v 10:24 | Margareth |  Voyage voyage
Velká Británie a Londýn jsou zkrátka pojmy, které mluví sami za sebe a já jsem hrdá, že mohu být často tichým pozorujícím cestovatelem, jehož kroky míří právě k britským hranicím.
Celých 6 dní byla mým domovem Uxbridge Rd, o které jsme brzy zjistily jen to, že není na mapě, kterou jsme si pořídily s mou spolucestující a která se je zdá se zasazena do zcela neautentického londýnského prostředí. Jako bychom se ocitly někde v Saudské Arábii nebo Jižní Africe, což nemá vyznít nikterak nelichotivě. Jen je nemožné tento fakt opomenout, pokud máte zcela blond vlasy, modré oči a celkem bílou pleť. Většinou se snažím působit nenápadně, bohužel tady se mi to tady opravdu nedařilo a byla jsem často středem desítek očí mířících za svými denními pochůzkami či posezení v parku. Nakonec jsem si na to rychle zvykla a užívala si úžasné multikurtulní atmosféry.




Ubytovány jsme byly ve "studentských" bytečcích, spočívajících v několikalůžkových pokojích spojených chodbou, společnou kuchyňkou a koupelnou. Z oken jsme měly přímý výhled na Shepherd's Bush Common, což byl takový parčík, ve kterém jsme nesčetněkrát popíjely kávu, večeřely nebo se seznámily z místními pochybnými existencemi. Okusily jsme zkrátka i Londýn z jiného úhlu pohledu.


Celou Uxbridge Rd také lemuje mnoho obchodů, kaváren, fast-foodů, apod. Je to doopravdy rušná ulice, kde se neustále něco děje. V noci má člověk pocit, že spí ve spacáku někde u dálnice, ale přestane to brzy vnímat a rychle přivykne ruchu velkoměsta. Na druhou stranu je tu doopravdu pořád široká škála možností, která nad všemi nedostatky vysoce výtězí. Nakonec jsme objevily i kino, Poundland, několik super obchůdků a bazarů, kde jsme byly ve svém živlu. Hlavně ony bazary v anglickém měřítku znamenají něco docela jiného, než na co jsme zvyklí tady. Obzvlášť pak jeden byl naprosto úžasný, do kterého jsme se i vracely a vždy odešly s nějakým úlovkem od oblečení po knižní klasiky.
Také asi není od věci zmínit, že se zde nachází červená linka metra, konkrétně zastávka Sheperd's Bush, odkud je to všude pár stanic. Samozřejmě zde staví i několik autobusů, které dokonale dokreslují představu o anglické hromadné dopravě.


Když půjdeme po Holland Park Avenue až k Notting Hill Gate, dojdeme až ke Kensington Academy, která byla naším cílem ke zdokonalení angličtiny. Škola se nachází kousek od zastávky metra Notting Hill Gate v jednom z budov lemující celou ulici, takže je na první pohled obtížné rozeznat její základnu od jiných vchodů, za kterými se skrývají restaurace, obchody, apod. První dojmy byly rozpačité, ale nakonec i kurz dopadl nad očekávání. Přijemné prostředí, malé třídy a rodilí mluvčí, kteří se snažili každému věnovat a pomoci mu vyžehlit drobné chybky, které se v naší třídě Advanced 2 vyskytovali. Naší vyučující byla Skotka, takže ani obavy z britské povahy, mohly jít stranou.


Kousek od školy už na nás čekaly Kensington Gardens, kde jsme jedno odpoledne pojedly tradiční fish&chips a několikrát se zde zastavily po cestě k památkám či muzeím. Zde jsme i pozorovaly veverky pojídající od turistů hranolky a bězce, kterých tu bylo plno. Právě v těchto zahradách se nachází i Princess Diana Memorial, Serpentine Gallery a Peter Pan Statue. Docela jsme záviděly Londýňanům takové prostředí vyzývající k piknikům a lenošivým odpoledním.
Kensington Gardens odděluje od Hyde Parku West Carriage Drive, bez které bychom asi těžko poznaly, kde se vůbec nacházíme skrze spletité cestičky a zeleň korun stromů. V Hyde Parku jsme se tak často nezdržovaly. Když jme ušly dalších pár kroků, už jsme se ocitly v The Green Parku, který za moment ústí do St. Jame's Parku u kterého je nutnost navštívit Buckingham Palace. Musím upřímně říct, že na pohlednicích vypadá lépe a má hezčí kabátek, než naživo. Nicméně to ale dávám za vinu tisícům turistů, přes které je často obtížné vidět nádherý Queen Victoria Memorial a užít si pohledu na sídlo hlavy království.

Podél St. James Park se po Birdcage Walk můžeme dostat až k dalšímu neopominutelnému místu, které jsme navštivily, a sice Big Ben, Sestminster Hall, Houses of Parliament a Westminster Abbey. Musím říct, že i přes zataženou oblohu a typické počasí, tato "čtvrť' lepší kabátek nepotřebovala a ušlých 17 mil za tohle doopravdy stálo. Jen boty nám schnuly až do pátku.
Další dny už jsme byly soudnější a trošku jsme od našeho tempa polevily. Čas od času si dopřály odpoledne v parku, hledání nejlepších úlovků. Jeden den jsme vyrazily do Sherlock Holmes Museum, ale po dosažení našeho cílu nám bylo sděleno, že si nejprve musíme vystát frontu na lístky a po té ještě vyčkat ve frontě do muzea. Přibližně 2 hodinové čekání jsme si odpustily a s tím ušetřily cca 8 liber na vstup. Po tomto neúspěchu jsme zamířily, jak jinak, do Regent's Parku, který byl naprosto úžasný a který rozhodně doporučuji k navštívení. Alespoň jsme na Baker Street navštivily pár obchůdků (tzn. jeden), ve kterém jsme objevily naprosto nepřekonatelné a nevídané šaty, takže alespoň náš výlet nebyl úplné fiasko.


Poslední náš velkolepější výlet zabral celý den, který šel na úkor studia a vyžádal si tak naši páteční absenci. Tentokrát jsme ale využily londýnského metra, svezly se k St. Paul's Cathedral, kterou jsme se již pokusily navštívit pomocí vlastních nohou (došly jsme k polovině Oxford Street a tam to vzdaly a zapluly k Roosevelt Memorial). Tentokrát ale naše mise byla úspěšná a v ranním světle katedrála vypadala skutečně ohromě. Nezdržely jsme se ale dlouho, po cestě koupily v Marks & Spencer Food nějaké občerstvení a vydali se k Tate Modern, kde jsme strávily celé dopoledne a kde jsem ochutnala nejdražší polévku v mém životě (necelých 6 liber). Tate nás nadchla. Jen nás mrzelo, že část byla v rekonstrukci.
Po polévce a horké čokoládě jsme zamířili po břehu Temže dál okolo Shakespeare's Globe Theatre. Globe jsem si osobně představovala docela jinak. Nicméně ale na dobu, ve které byl postaven, to muselo být něco velkolepého a nepřekonatelného.


Došly jsme až na Southwark Bridge, ze kterého jsme obdivovaly Tower Bridge, který naštěstí oproti mé poslední návštěvě Londýna, nebyl v rekonstrukci. Po Southwark Bridge jsme přešly na druhý břeh a došly až k Tower of London, kde už jsme měly opravdu těžké nohy a tak se pomalu vydaly k zastávce metra Bank, odkud jsme jely k našemu oblíbenému Hyde Parku, skrz který jsme došly ke Kensingtonským zahradám. Později jsme se ale musely vydat udělat posledních pár nákupů a začít balit. Rozloučit se s Londýnem nebylo snadné. O to více byl návrat žlutou linkou nesnesitelnější, neboť část mého srdce zůstala právě zde. Nic to ale nemění na tom, že to bylo úžasných 6 dní strávených ve skvělé společnosti a nabitých nepopsatelnými žážitky, které zde všechny ani nejdou zachytit. Zkrátka from London without Love.

Zdroj (obrázky):
google.com
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama