Pod pařížským nebem

19. září 2014 v 17:12 | Margareth |  Voyage voyage
Druhá polovina našeho výletu se nesla doslova v bláznivém duchu. Naše večerní soirée na pokoji nám značně prodloužilo život. Bílé víno, sýry, hudba, smích... pravé joie de vivre po francouzsku. Noční život, který začíná okolo půlnoci a končí po páté ráno, dotazy kolem deváté ranní zda se jedná o naší první kávu nebo o kávu po flámu, mi budou moc chybět.
V pondělí začal pracovní týden a my stejně unavené jsme se rozhodly pro návštěvu rušné Avenu des Champs Élysées. A tak jsme opět ráno posnídaly a uličkami prošly i skrze známou "nákupní" Rue de Rivóli. Luxusní atmosféra okolí Opery nás nadchla. Tanečními kroky jsme usoudily, že být prodavačkou u Diora nemusí být až tak strašné...

(Comedie francaise)




Okolo poledne jsme dostaly chuť na trošku umění. Dle rady jsme tedy zabloudily do uliček v okolí l'Université Paris, kde se nachází mnoho bister a mladých studentů. Některé uličky jako by ani nepatřily do této čtvrti, ale na Montmartre, kde se shlukuje umělecký ensemble.
Odpoledne jsme se odhodlaly ke zdolání Galeries Lafayette a to byla skutečná výzva. Nespočet pater luxusu, vůní, saténu, oblečení, i dalšího a dalšího, avšak nás zaujal střešní prostor určený pravděpodobně k odpočinku. Ten výhled za to doopravdy stál. Vždycky jsem si myslela, že nejlepší výhled je od Sacré Coeur, ale tehle rozhled mi vzal skutečně dech.

(jestli se někdy vdávat, pak rozhodně v Paříži)

Mardi patřilo opět tiché památce, a to na Cimetiere du Pere Lachaise, kde jsme ani po několika desítkách minut nebyly schopny objevit místo posledního odpočinku Vrabčáka. Nicméně ani to nám nevzalo chuť, abychom došly dost podivnou čtvrtí naprosto ironického jména Belleville až k Parc des Buttes Chaumont, kde jsme se tak trošku loučily s Paříží a rekapitovaly předchozí dny.
Večer už byl trošku melancholicky laděný, a tak jsme se jen posadily do kavárničky vedle našeho hotelu, daly si růžové víno a poslední francouzskou večeři. V rozpoložení "nechci nikdy odjet" jsme nakoupily poslední lahve vína domů, drobné centy daly bezdomovci s pejskem (denně seděl na stejném místě) a se svěšenou hlavou si šly dobalit.


Poslední ráno jsme nemohly dospat, a tak místo v devět vstaly o hodinu dříve, prohodily pár slov s milou majitelkou hotelu a šly si dopřát poslední teplý croissant. Kvůli velkým davům jsme se celý týden neodvážily vstoupit do Hard Rock Café nacházející se kousek od zastávky metra Bonne Nouvelle, tak jsem si alespoň pořídila vizuální vzpomínku.
V hotelu jsme doply "krosny", zabouchly dveře a ještě na chvilku naše zavazadla uschovaly, abychom strávili 5 posledních hodin pod pařížským nebem. Nakonec nás ale kroky stejně zavedly do Jardin des Tuileries, kde jsme hodně dlouho jen mlčky pozorovaly dva černochy, kteří venčily nespočetnou tlupu psů nespočtem různých ras. Po cestě zpět jsme ještě něco zkously, zabojovaly s gravitací (spíše zákeřnými schody) a vydaly se do Rue du Faubourg, kde nás měla vyzvednout žlutá linka a odvést směr domov.
Autobus ale připomínal spíš zapomenutý panoptikon. Vpředu chrchlající "achmed" vydávající podezřelé maso na špejli za kuře, vedle nás typický český turista s konzervou tuňáka (konzumující samozřejmě až při jízdě), atd. Byly jsme rády, že jsme cestu přežily a doma si daly konečně dobré vanilkové capuccino. Ačkoliv nás povinnosti zavedly do stereotypních povinností, nemohly jsme se zbavit pocitu, že jsme ještě tak nějak hranice nepřekročily a až otevřeme oči, budeme stále ve frankofonní krajině. Ještě v noci, kdy jsem sama usínala v překřičeném tichu, jsem se nemohla zbavit pocitu, že jsem stále ještě za nepřekonatelnou tučnou zdí reality.

(post scriptum: příští rok Marakeš)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Natas Natas | Web | 19. září 2014 v 20:03 | Reagovat

Paříž je kouzelné město. :)

2 Kika Kika | E-mail | Web | 19. září 2014 v 21:27 | Reagovat

Zajímavé jak se všichni vrací omámení sladkou Paříží, jen mě moc neuchvátila. Nejspíš jsem na ni nebyla tehdy ještě připravená. Ale report máš moc hezky udělaný, včetně krásných fotek ;)

3 Margareth Margareth | 20. září 2014 v 13:07 | Reagovat

[1]: To doopravdy je :)

4 Margareth Margareth | 20. září 2014 v 13:09 | Reagovat

[2]: Když jsem Paříž navštívila poprvé, nechápala jsem, co na ni všichni mají. Připadala mi špinavá a ten typický "zápach" nesnesitelný. Letos jsem se tam vrátila již po několikáté a od první návštěvy uběhlo skoro deset let. Až teď jsem ji viděla tak trošku jinýma očima a možná i proto, že se nejednalo o hon na památky nebo organizovanou cestu. Nevím, ale jsem přesvědčená, že každý si k ní najde jednou cestu ;) Moc děkuji za komentář i pochvalu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama