Monotónní interní píseň

14. srpna 2014 v 22:58 | Margareth |  Týdenníkoviny
Zase plácám, marně se snažím vpít se do antikvariátní vůně nebo popsat čistý list coby symbol kroku do prázdného neznáma. Dvě více než třicetidenní neharmonické vyústění chaosu mne přelilo do svobodomyslně-hořkého seskupení s jehož životním stylem jsem v těžké neshodě. Málo výhod má být rozervaným snílkem, avšak adaptabilita by balancovala na vrcholu samotné charakterové pyramidy. Místo tisíce nových odstínů přeostřených barev a pár odehnání příležitosti, uvadají minuty do šedých tónů zbytečných spekulací o absurdnosti nenávratna prodýchaného. Na můj list přání nepochybně přibude i velká stopka citové angažovanosti ve zmarných skutečnostech.
Ztotožňuji se s vlkumilnou hederou lpící k více neexistujícímu. Snažím se opět vplout mezi rytmickou ordinérnost, které jsem přivykla, ale ještě je brzy. Neumím zavřít kohoutek, otevřít okno a pokračovat bez zaregistrování změny, jež přišla svou nečekanou automatičností. Nechci pevně omotané noty vypouštět k vesmíru s marnými touhami bez zpáteční splatnosti.
Mohu tančit v tisících litrech třezalky, a přece se navrátím k nehmotnému. Ctím divadlo, ale nechci hrát role, jež jsou mi přisuzovány aniž by mi bylo vtisknuto zrnko smyslu.
Do doby, než zase poznám chuť vnějších standardních klamů, bude mi muset stačit ta má oblíbená píseň s hostujícími chmury, které se stávají monotónností dokreslující momentální aurové rozpoložení.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama