Vliv v pevné vazbě

4. července 2014 v 13:04 | Margareth |  Knižní recenze
Nevím, jestli bezpodmínečně každý autor píše své počiny s předem stanoveným záměrem, ale ráda bych se podělila o knižní tituly, které si svým vlivem podnítily mou přízeň.

Jednou z prvních novel, která mne odsoudila k lásce k české literatuře, je Hruškadóttir. Je naprosto úžasné, jakým stylem se povedlo autorce pojmenovat klišé a napsat tak nevšední a neokoukané dílo o lásce. Nikdy jsem neměla ráda přeslazené dívčí románky plné prázdných frázích, ale až mezi řádky Hruškadóttir, jsem objevila jednu větu, která je pravdivější, než realita: "Láska je jen slovo".
Dalším je český román melancholického nádechu, který se mi dostal do ruky naprostou náhodou, asice Vrány. Kniha není moc známá a bohužel i nedoceněná. Pojednává o problematice, která je na české půdě bohužel stále ještě tabu. Jako bonus jsou v knize nádherné pasáže plné citu a myšlenek, které jsou neodmyslitelně spojeny s dospíváním, ale i otázkami zabývajícími se smyslem existence nebo prostě jen niterního poznávání se.
Neodpustím si zmínit ani jeden z prvotních děl autora Paula Coelha, Veronika se rozhodla zemřít. Této knize jsem prozatím velký prostor nevěnovala a přijde mi to jako velká škoda. S rostoucí slávou Brazilce se totiž na jeho nejlepší knihy zapomíná. Médii se stále propírá Alchymista a jiné bestsellery, ale pro mne se skutečné "umění literatury" nachází jinde. Vzpomínám si, když jsme měli do hodiny českého jazyka přinést svou nejoblíbenější knihu a já přinesla Veroniku. Ve třinácti letech zrovna literatura o depresi, sebevraždě, lásce a novém životě asi není nejtypyčtější, nicméně velmi ovlivnila můj pohled na spoustu věcí včetně psaného slova.
Autobiografická pohádka ze života o životě (Most přes navždy) se mi včlenila do dnů v ne-zrovna-nepříznačnější dobu. Bylo to minulý rok na podzim, kdy jsem ještě živila jisté představy. Inspirovala mne k napsání soutěžní povídky, i k víře že láska může jít až za hranice lidského chápání. Je pravda, že po zjištění, že sám autor nakonec svým slovům až tak věrný nezůstal, mnou malinko otřáslo, každopádně ale zůstává mou nejčtenější. Obecně mám knihy autora Richarda Bacha ráda, ale jsem si jistá, že jeho životní filozofie, které šíří prostřednictvím svých románů, nemusí být pro každého.
Konečnou pětkou je další český román Opus číslo sex, který mne naprosto překvapil. Mám ráda autobiografické knihy, erotické už méně. Anotace této knihy i její přebal je naprosto nevhodně zvolen a to je ta největší rána, která mohla být zasazena v době expanze erotické prózy. Za pevnými deskami se ale rozprostírá naprostý rozpor s očekáváními. Jsou zde pocity, emoce, prožívání, pády a až v poslední řadě sex. Hlavní hrdinka sdílí se čtenáři své obavy ze samoty, ale i pomalý postup, kterým se dostala k touze po "čisté" lásce navždy. S hlavní hrdinkou jsem se značně ztotožnila a možná právě proto jsem se stala zastánkyní tohoto příběhu.


Nejsem schopna určit, čí písmenkový prostor mne ovlivnil nejvíce, nebo snad která z těchto knih je mou nejoblíbenější. Každá vstoupila do mé existence v dobu, která se pro ně stala nejpříznačnější. Ať už mluvíme o Hruškadóttir v době, kdy jsem byla platonicky zamilovaná, nebo o Opus číslo sex, který tak nějak zrekapituloval část mého vlastního příběhu. Vrány mi dokázaly nastínit systematicky mé vlastní pocity i pocity mého dobrého přítele. Veronika se mi usídlila v hlavě kdykoliv, kdy jsem přemýšlela o projev kapitulace. A Most přes navždy? Ten asi ještě nějakou dobu zůstane choulostivým tématem i krásnými vzpomínkami na minulou dobu.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 4. července 2014 v 13:08 | Reagovat

Autorku Hruškydóttir znám osobně a můžu říct, že je to jedna z nejcharizmatičtější a nejmilejších ženských, které jsem kdy potkal.

Proto se nedivím tvé zálibě v jejím psaní. :)

2 Margareth Margareth | 4. července 2014 v 13:42 | Reagovat

[1]: Musím přiznat, že obě její knihy, tj. Hruškadóttir i Zázemí jsem si zamilovala. Máte skutečné štěstí, že se s ní znáte osobně :)

3 Yima Yima | E-mail | Web | 4. července 2014 v 13:55 | Reagovat

Hruškadóttir jsem četla po té, co jsem viděla reprízu rok starého dílu Všechnopárty. Zaujalo mě to, tak jsem si to přečetla. Zbožňuji to!

4 Margareth Margareth | 4. července 2014 v 14:26 | Reagovat

[3]:Myslím, že téměř každý, kdo si Hruškadóttir přečte, jí musí podlehnout :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama