Intuiční vlivenství

4. července 2014 v 16:58 | Margareth
V ostentativní všednodennosti se často ocitám v stiuacích, kdy mé vlastní kroky získávají vlastní autonomii a vedou mne přesně tam, kam rozum křičí "STOP"! I slova čas od času převezmou iniciativu a nabývají podob, o nichž mé vědomí němá sebemenší vědomost. Často mé snahy o vybruslení shazují vinu na afekt či jiné termíny odkazující k psychologickému žargonu, ale nemyslím si, že by to byla jedna z těch opravdových pravd.
Dlouho se potýkám s poctiem známa, které někdy až sklouzává do jisté formy déjà vu. Častokrát jsem uprostřed tmy, byla donucena otevřít oči a pod tíhou nutkání provést nejrozjičnější úkony, které následující den nabyly na významu. Ani kolorovaným snům jsem nepřidávala hodnotu, až jsem mezi řádky vyčetla spojitost s nepodvědomými artefakty. Na zápěstí se mi vybujel inkoustový příznak a insomnie pokračovala do stádia, kdy ta druhá opět vedla dlouhé monology až v mých útrobách a za jakoukoliv rupturu koncentrace, uštědřila mi milý zářez. Trvalo to celkem dlouho a ani přírodní zásahy nedokázaly přeprat vlivy, jenž mne odváděly směrem vzhůru. Donutila jsem se tedy naslouchat a prodýchat příští okamžiky s předchozími impulzy mé pošahanosti. V tu chvíli se kruh více, než uzavřel a začala jízda podobná zpětnému přetáčení tehdejších videokazet.
Hodně jsem žila.
Přemýšlela jsem o tom, až kam moje pokřivenost sahá a co je vlastně definicí normálnosti. Dovolila jsem, aby ta má rozhodnutí, nebyla až tak úplně racionální. Začala jsem šlapat cestu nevyzpytatelnosti a nutno podotknout, že vliv tohoto faktoru, se mi líbí dodnes. Možná opět trošku balancuji na hraně schizoidní absurdity, ale i to je nedílnou součástí lecha Intuice.
Všechno se dostalo do kafemlejnkového efektu, když jsem poznala svého Gabriela. Přestávala jsem se chovat jako kopřiva. Dostala jsem jinou školu, než našeptávání mé rozpolcenosti. Začala jsem překračovat hranice, až jsem se nechala udupat úplně. Ignorovala jsem cyklotymickou rozervanost i noční stavy, kdy jsem se probouzela s požehnáním opakujících se snů. Stačil jeden pohled a mé smysly byly zmrazeny na uhel.
Nikdy nebudu schopna přesně určit, jestli jsem blázen anebo jen snílek s nehynoucí fantazií, ale to nedokázali ani tak zvaní odborníci. S naprostou jistotou ale vím, že intuice je ten nejrelevantnější vliv, kterému by mělo být dovoleno více, než těm, kteří se stávají hybateli dnešní doby.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sarinka Sarinka | Web | 4. července 2014 v 17:09 | Reagovat

Krásne napísané :)

2 Margareth Margareth | 4. července 2014 v 20:16 | Reagovat

[1]: Mockrát děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama