Originalita v entomologickém zjevení

27. června 2014 v 17:04 | Margareth |  Týdenníkoviny
Několik útrpných týdnů plných zavařeného hvízdání mozkovny je snad neodvratně pryč. Všechno se nějak pomíchalo do absurdity a dochutilo se divnou entomologickou složkou, která si kupodivu vydobývá své místo v jednom z mých světů. Ale mělo by se postupovat logickými sekvencemi.
Je to už dost dlouhá doba od chvíle, kdy se mi plíce plnily pálivou tekutinou v obavách, přízracích a jiných nejrůznějších abstraktních příšerek, které bývaly výsledkem mé hranice-neberoucích imaginací. Skoro je až těžké uvěřit, za jak nic neznamenající a krátkou relativní veličinu je možné ujít tak zásadní úsek jednoho ze svých příběhů bez konce. Je neuvěřitelné, že i ten nejtěžší cumulus neprší do mých dnů. Líbí se mi ticho, které není překřičeno tisíci dalšími hlasy bouřícími se na barikádách mne samotné. Zase nejspíš budu schopna očistit piškoty a balancovat v balónové rovnováze deset tisíc mil nad všemi druhy oblaků.
Nedávno mi přišla na mysl citace, že některá nekonečna jsou zkrátka větší než nekonečna jiná a možná i proto bychom měli vzpomínat na zážitky se vzpomínkami. Zdá se to možná absurdní, ale co není? Zase jsem přijala jednu z kopretin a otevřela dveře novému prostoru, který lpí způsobem typickým pro břečťan. Ačkoliv nebývám ráda nostalgická, vždycky je na minulosti něco, co dokáže přimět hybatele přítomnosti vpřed. Možná je to i další následek, nebo snad důsledek něčeho, co nejsem schopna pochopit, ale ráda nastavuji tvář paprskům, které mne znají lépe, než já sama. Samozřejmě vše je dokonale inverzní, a tak není možné vyhnout se vedlejším účinkům v podobě nelhostejnosti a možná i jistému signálu z citu implikovaného do oblak.
Přes vlnobytí vpíjející se do břehu, jsem přestala zavírat oči a pozvala pravdu na sklenici vína. Je příjemná změna vidět barvy v jejich skutečných odstínech a přestat předstírat barvoslepost. Ono i pustit něčí ruku je svým způsobem jistý druh osvobození se od konvencí či omezenosti, která je nutně spjata s drogou předstírání. Je zvláštní jeden den zatajovat dech a polykat hořkost, zatímco druhý den se všechno tak nějak vsakuje hlouběji do kosti. Kuriózním se zdá i fakt, jak se jeden foton může nevratně oddělit a nechtít být více spojen s entitou, která mu byla souzena automatičností.
Všechny oxymoróny světa by nedokázaly vystihnout absolutní reverzi, která se transplantovala do nejméně vhodného časoprostoru. V jedné z mých kvalifikačních prací jsem napsala: "la vie peut agréablement nous surprendre au moment où nous nous y attendons le moins". Nikdy mi nešlo vyjadřovat přímo své pocity anebo obavy, ale je pravda, že to zároveň není fenomén se kterým jsem si hrála ihned po narození. Mám ráda překvapení, která jsou trpká, protože odebírají jistý klid a mou obsesi mít každou jednotku mé existence pod kontrolou. Nevím, jestli je právě originalita lékem na ordinární verlainovské spleeny, ale zdá se, že je to právě entomologické ztělesnění, které dokáže rozesmát způsobem žitného vlnění.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sarinka Sarinka | Web | 27. června 2014 v 18:34 | Reagovat

Pekne napísaný článok :) Na tvojom blogu sa ešte určite zastavím, máš to tu dokonalé :)

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 27. června 2014 v 19:17 | Reagovat

Tvé články mají nádhernou duši, je v nich hloubka a to se mi zatraceně líbí. :) Moc mě tvé stránky oslovily.

3 Margareth Margareth | 27. června 2014 v 19:36 | Reagovat

[1]:Mockrát děkuji za kompliment, co se týče článku i celkově mého blogu. Moc mne to potěšilo a bude mi ctí, když se tu ještě někdy zastavíš :)

4 Margareth Margareth | 27. června 2014 v 19:36 | Reagovat

[2]: Děkuji mnohokrát. Je úžasné vidět tak pozitivní zpětnou vazbu! :)

5 hagridihratkysestiflercimcapem hagridihratkysestiflercimcapem | Web | 27. června 2014 v 19:39 | Reagovat

Nádherně pojaté :)

6 Margareth Margareth | 27. června 2014 v 23:08 | Reagovat

[5]: Mockrát děkuji. Snažím se :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama