Resumé týdne v oblacích

8. dubna 2014 v 21:14 | Margareth |  Týdenníkoviny
Umění není plout po tocích něčeho, co jsme dokonale neochutnali na vlastní pocit. Ráda bych tak pravidelně nestereotypně dokázala vytřídit několik okamžiků, abych se zastavila a dokázala dostát svým slovům, kterým jsem věřila.

Začátek čtvrté dvanáctiny nebyl ničím výjimečným. Dále miluji, co jsem milovala a dále se více topím, než plavu. Dokázala jsem ale najít systém, v němž nahlédla prostřednictvím internetu do budoucnosti, prošla se po dvou městech, které pro mne znamenají svět a dopila zbytek hořkosti, jež se usadila na samém dně.
Ačkoliv jsem se nechtěla retrospektivně prohroužet do zapomenutých árií, podlehla jsem té vůni a rovnou třikrát a tahle jízda byla skutečně horskou dráhou. Prokřičela jsem se vyvanulou obavou, aniž bych přišla o kousíček vlastní racionality. Všechno má své vedlejší účinky a mne jím naštěstí byl jen lišaj brázdící mé sny. S přibývajícími hodinami jsem se snad vážně přesunula do Tibidaba a kruh se začal roztahovat. Zrnko nezůstalo, kde mělo a pod nohy se mi rozsypal celý vesmír.
Čtvrtý den jsem překonala své vlastní já a dokázala spleteným jazykem hovořit na téma, které můj hlas zdáli rezonoval vědeckými fakty.
Zakončení se táhlo ranními hodinami, kdy jsem čelila ztělesnění absurdity, které jsem zařadila jako přídavek. Opět mi na rameno klepalo "Co kdyby" a do hlavy se nahryzal mantinel. Nic nedokázalo potlačit záblesky vůně moře, až znovuobrození prostřednictvím jiné tajné esence. Zpoza kouře konečně zavanul prosluněný vzduch a úsměv si na přechodnou dobu objednal pár nocí na mých řasách.

Možná se to zdá jako absurdní začátek konce, možná jako absurdita samotná, avšak ve všem je třeba vidět maximum a místo příběhu jednoho šílenství začít psát vlastní příběh o mém každotýdenním městě v oblacích.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama