Cit v oblacích

11. dubna 2014 v 10:22 | Margareth |  Týdenníkoviny
Místo, kde by nebylo stavů podobných horské dráze, kdy se točíte v uzavřeném kruhu marně hledajíc nějakou skulinku, kterou uniknout. Začínám přivykat dennímu světlu, které odhaluje jiné skutečnosti, než jaké se leskly pod závojem vůně kávy. Pookřávám v návalu vzteku proti zrcadlení, kde vidím příčiny. Pomsta smíchání dvou odlišných sort nemůže nikdy nést kýžené ovoce, o tom jsem přesvědčená, a tak ačkoliv nazuji piškoty, nedokáži lehce tančit mezi řádky.
Nerozumím jazyku, který mi nebyl dán a nemohu slyšet vícero hlasů, pokud neexistují. Začínám věřit ve svou individualitu jako v řešení absurdních pohádek, ve kterých jsem denně princeznou jen na omezenou dobu platnosti. Občas toužím být bílou jako všichni ostatní a tvářit se, že je všechno v pořádku. Poslušně sklopit oči k zemi a hledat v rušném prachu pouze další očekávání, za kterým bych se mohla nadšeně hnát. Nebaví mne hrát tisíce rolí, jež nejsou v harmonii s tím, kdo jsem. Dříve stačilo pár kapek upřímnosti a klid byl rozšířen na mnohá pole. Dnes není nic dostatečné, neboť většina v toaletním stolku ukrývá masu masek, které nosí dle vhodnosti aplikovatelnosti. Můžete se snažit dívat do očí, ale bude jen neprůstřelná mlha, skrze kterou se nejde nikterak prokousat bez pozvání dál. Kolik času je třeba k tomu, aby se člověk dostal dál? Kolik relativity je třeba vyplýtvat na druhé, kteří jsou jen směšnými otroky doby stále se vymlouvajícími na nesčetně faktorů?
Nevidím zrovna moc cest, na které bych se mohla vydat, ačkoliv otevřeno je jich mnoho. Nastavit bledé místo prsteníčku slunci, zavřít oči a zaposlouchat se do vlastní intuice. Nemám chuť zapomínat, ale žít dle jiných pravidel, podle pravidel Něžnosti.
Doufala jsem v zázrak přicházející s nejnepravděpodobnějším scénářem. Místo toho se posledních pár sedm dnů stalo trojkombinací naprosto jiných cifer. Motám se mezi pavučinami, které jsem si sama nechala na zakázku utkat a teď mám ještě dostatek odvahy veřejně lamentovat. Ať už se prokousám řádky moudrých jakkoliv úspěšně, nikde není záruka, že dokáži pootočit svou osou a přestanu věřit, že chovat city k někomu je samo o sobě město v oblacích.

Článek byl zařazen do výběru pro téma týdne: Město v oblacích.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 @Mia @Mia | Web | 13. dubna 2014 v 9:33 | Reagovat

Zařazuju do výběru článků TT :)

2 Margareth Margareth | 13. dubna 2014 v 10:11 | Reagovat

[1]: Moc si toho vážím :) Jsem ráda, když mohu vidět tak pozitivní zpětnou vazbu. Děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama