Židovství a přirozené touhy

3. února 2014 v 14:41 | Margareth |  Knižní recenze
Rabínova dceraRABÍNOVA DCERA - Reva Mannová
Anotace: Reva Mannová, vnučka vrchního rabína státu Izrael a dcera vysoce váženého londýnského rabína, byla divoké dítě. Vzepřela se výchově a vydala se na zoufalou cestu za sebepoznáním. Reva opustila rodinu, vrhla se do víru sexu a drog a objevila svou cestu.
Uplynulo několik let a Reva zatoužila po návratu k židovské víře. Opouští Londýn, aby vstoupila do ženské ješivy v Jeruzalémě. Hnána silnou touhou nalézt vyšší stupeň duchovního poznání je odhodlána vdát se za přísně věřícího svatého muže a mít s ním děti. Reva začíná nový život, snaží se popřít své dřívější touhy a potřeby a nalézt cestu k Bohu.
Reva ve své krutě upřímné a často šokující biografii předkládá obraz skrytého světa ortodoxního židovství. Fascinovaně a s ohromujícím smyslem pro detail popisuje dnešní dohazování sňatků, rituální koupele i sexuální pravidla chování a při tom všem se vyrovnává s tímto komplikovaným světem. Rabínova dcera je skvěle napsaný strhující příběh ženy hledající lásku, která se snaží usmířit s Bohem, rodiči a hlavně sama se sebou.
(cbdb.cz)

Na prostoru 288 stránek tohoto náboženského, autobiografického románu se odehrává nejen životní příběh hlavní hrdinky=autorky, ale odhaluje nám hned několik světů, které ačkoliv jsou na první pohled vzdálené, mohou se prolínat více, než by se mohlo zdát. Hlavní hrdinka si mne dokázala získat nejen svým "těžkým" životním osudem, ale hlavně rozdílnými, extrémními cestami, při niž jsem mohla pozorovat obrovské změny, které se mi postupem se čtením zdály být vlastně ne tak obrovské. Román nám odkrývá, jak zákoutí židovství, tak lidskou stránku "věci" pohledem ženy, která netouží po ničem jiném, než po lásce, pochopení a Bohu.
Velice inspirativní kniha, která ale doopravdy není pro každého. Mohu ale vřele doporučit všem, kteří se zabývají buďto o tuto problematiku a nebo je zajímá i formování osobnosti pod vlivem nejrůznějších životních proher i vítězství.

Ukázky:
Experimentování s drogami a sexem začalo v Compagne Gardens u Nicka Morgana a jeho přátel. Byla to skupina hudebníků, co spolu bydleli ve zchátralém domě ve West Hampsteadu, který se stal mým útočištěm. Bylo to místo bez jakýchkoli pravidel. Jejich heslem byla volná láska a mír. Všude visely závěsy z jasně zbarvených indických šátků, pokrývaly i matrace, kde jsem ležela a poslouchala, jak Nick přehrává své písně. Mou oblíbenou byla ,,I´m high on a highway, high on a highway, baby now". V tom útulném pokoji, s drnkáním kytary v pozadí, jsem opravdu relaxovala. Okenní rámy zdobila křišťálová sklíčka, která vrhala na stěny duhové odlesky, na parapetu stála řada květináčů s konopím a uprostřed místosti byl velký dřevěný konferenční stolek, kde se neustále nalévaly nové šálky čaje. Byla jsem v pohodě a dostatečně uvolněná, abych se nechala osahávat jakoukoli cizí rukou.

Simcha za námi zavře dveře. A je to tady. Ta dlouho očekávaná chvíle. Když se otáčím ke svému manželovi, trochu se stydím. On poodejde na druhou stranu, posadí se, sundá si nový klobouk a odhalí potem slepené vlasy, z kapsy vytáhne čepičku a nasadí si ji. To je poprvé, co ho vidím bez klobouku. Vypadá jinak, mladší a ne tak hezký. Vyčerpaný závažností dnešního dne zavírá oči a stáhne se do sebe. ''Dej mi pár minut, Revo. Jsem úplně zničený," říká skoro neslyšně.
Cítím se stejně opuštěně, jako jsem se cítila v dětství. Tatáž bolest, tatáž hrůza z opuštěnosti, kterou jsem cítila pokaždé, když se otec uzavřel a stiskl tenké rty do pevné linky, když matka přešla z živé veselé nálady do deprese. Sedám si vedle Simchy na krémovou sedačku. Doufám, že se pletu a neuzavírá se přede mnou...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama