Troska z karet

3. února 2014 v 14:48 | Margareth
Celý život stavět si svět z papírových stěn, nepřipouštět si, že stejně přijde vítr nebo déšť a nic nezbyde. Snažit se být vždy na vrcholu, ale vědět, že zrovna tato pozice není určená pro nohy zkravené snahou vždycky jít tam, kam on velí... Stále a stále rukama rozedírat těžké sametové překážky a vedět, že na konci snad bude nalezena sklenice vody, která utiší trýznějící žízeň po malém kousku citu. Napít se porozumnění, výjimečnosti a opíjet se radostnými dny za probouzení se v jeho náruči. To všechno ale vždy jen na malý okamžik, který vyprchá. Zbyde po něm prázdnota? Nikoliv! Na místě vyhrazeném ročními obdobími, lze nalézt jen zmatenost a otázky typu: "Byl to jen sen?"
Nejistota, to je slovo, které dostává privilegium se zhmotňovat častěji a častěji. Vždy se objeví, mávne křídlem a rozvíří všechny své negativní přátele. Nepomáhá ani povolat vlastní armády, aby se pokusily pochytat vířící se prach všech rozptýlených drásajících pocitů. V boji jsem vždy na straně poražených a během podepisování obligatorní kapitulace, se všechny ty střípky zabydlují v každém koutu těla i duše - stávají se mnou.
Na malou chvíli zatoužím znovu postavit papírovou křehkost budouvanou ve dvou po dlouhé časové intervaly. Jenže tentokrát už jeden pár rukou nestačí... Místo paláce z iluzí, stojí troska z obyčejných karet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama