Titulky k pochopení existence

3. února 2014 v 15:14 | Margareth
Není to tak dávno, co se mé ucho rozhodlo žít vlastním životem a osamostatnilo se od sluchu. Ani předtím jsem ale neuměla poslouchat nebo chytat do síťky ty správné významy, které měly pouze omezenou dobu spotřeby. Zatímco sedím mezi dnes nenakrmenými stíny, snažím se vzpomenout na ty časy, kdy smích rezonoval více, než otázniky narážející o sebe. Motám se do záclon, okenní tabulka na mne křičí, ale za ní, není nic, co bych znala.
Nestává se, abych se zdravila s realitou, zatímco fantazie mi klepala na rameno. Neznám ten svět venku, za hranicemi mých možností. Nedokážu slyšet to, co je na mne nabalováno skrze odlišné frekvence. Když se milované osobě podívám do očí, musím je sama zavřít, abych nepřišla i o zrak.
Kalendář je nemilosrdný a i nadále ukrajuje ze své krátké existence. Rok nebo sto let, ani za tisíc let, bych nedokázala najít cestu mezi spletitostí samotného bytí. I když jde člověk po zpátku několikaproudového toku, ani pak si nemůže být jistý, zda je to ta jistota, kterou měl ve dlani.
Cítím se jako imaginární beránek ukrytý v krabici. Nikdy neuvidí světlo, protože věřil. Nikdy neuslyší ptačí zpěv, protože mu ta schopnost byla odepřena. Až mu jednou nakreslíte křídla, nebude je umět používat a zahyne. Zahyne, protože bude pozdě na to, číst titulky, které by měly být jeho návodem ke šťastnému začátku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama