Surreální rekapitulace jednoho dramatu

3. února 2014 v 15:16 | Margareth
Když analyzujeme každý atom ušlé relativity, vyplave mi na jazyk to, co jsem kdysi zachytila. Parafráze: "Pokud za ten rok najdeš, alespoň jeden moment, který tě rozpláče a rozesměje, pak ten rok nebyl zbytečný." Tato čtyři roční období, která se prostřídala, byla zásadní pro spletenost mých pohnutek. Začalo to pěnovou pohádkou a skončilo rozbředlou solí. Kříčela jsem smíchem i jsem se prohýbala nepochopením. Prošla jsem cestou, která nelze vygumovat, ani částečně nastavit něčím zdánlivě dokonalým. Nelze odepřít, že lituji, ale ne toho, co jsem prodýchala, ani toho před čím se otočila. Lituji pouze toho, čím byl ovlivněn můj kořeněný mráček, aniž bych si do něj mohla položit své myšlenky.
Ke konci této etapy jsem vepsala v bělost několik slov smáčené okolnostmi. Chtěla jsem si předsevzít mnoho tanečních prvků, ale zázraky jsou uchovány pouze v dětských očích a pohádkách. Z mého vlastního příběhu, stalo se hořkosladké drama, jehož pachuť jen tak vyvanout nelze. Lze jen rozložit svá křídla a vydat se po té své dráze až k nekonečnu plného svých vlastních uskutečnitelných snů, jejichž realizování by nemělo ležet v srdcích druhých. Sundat piškoty, zhasnout světýlka a otevřít svou duši novým zítřkům, které rozhodně budou zářit nevypočitatelností.
A co říct k sudosti, jejíž konec otevírá svůj chřtán? Nedokáže mne spolknout. Vybuduji si novou říši, ve které již budu chtít jen to nejpovrchnější. Nedovolím, aby mne verdikty srazily na záda, ani aby mne donutily vnímat svět chodící po hlavě. Všechno otevírá svůj závěr co nejpřiznivěji a právě to přeji všem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama