Stav světa a svého nitra

3. února 2014 v 14:40 | Margareth |  Knižní recenze
Vrány
VRÁNY - Blanka Gotzová
Anotace: Ačkoli je příběh zasazen do současnosti, do společnosti zhruba dvacetiletých studentů, svou poetičností a jazykem působí jakoby vržený mimo čas a prostor. Reálie nejsou důležité, důležitý je vnitřní život hrdinů, jejich psychologické zrání. Lukáš je ten, kdo tápe, hledá smysl svého života, není schopen vydávat energii na setkávání se s vrstevníky, není schopen chápat, kam míří ti, kteří něco budují, protože mají jisté své místo na světě. Lukáš je tak jiný a své vlastní jinakosti se bojí - i se jí opájí. Průvodkyní v jeho postupném prozření je nejvěrnější přítelkyně Liliana, a teprve poté, co Lili odejde, pochopí Lukáš zcela, jaké kořeny jeho tápání mělo... Příběh je autentickým a básnivým zobrazením coming outu, cesty, kterou si musel Lukáš prožít, aby jeho vztah s Richardem došel naplnění...
(cbdb.cz)

Jedná se přibližně o sto-šedesáti stránkový psychologický román od české ne-moc-známé spisovatelky.
Tahle kniha mne poprvé zaujala díky anotaci a díky tématům, která procházejí celým dílem a dotknout se snad každého, kdo chce hlavní hrdiny pochopit a částečně se s nimi i ztotožnit. Objevuje se zde opravdové, věrné přátelství, které spojuje dva úplné protipóly, ale přesto je mezi nimi zvláštní pouto, které jsem z počátku příliš nechápala, ale postupně jsem začala vidět, jak ti dva se doplňují. Liliana se zabývá běžným milostným románkem, Lukáš se snaží vyrovnat s tím, že je homosexuál. Problém nastává ve chvíli, kdy objekt jejich zájmu je totožný.
I když mnozí negativně posuzují melancholii a jakousi sebelítost hlavního hrdiny, je pravdou, že lidé jako Lukáš to nemají jednoduché a já musím přiznat, že v některých jeho myšlenkách, názorech a pohnutkách, jsem se našla...
Kniha plná pravd, hlubokých myšlenek, niterního zkoumání... uznávám, že pro společnost je téma homosexuality stále ještě tabu a tím se možná této knize nedostává úplného docenení, které si dle mého zaslouží.

Mohu doporučit všem dospívajícím, kteří bojují s existenčními otázkami, smyslem života a třeba se potýkají s nějakým tajemstvím, které ovlivňuje jejich život (nemusí se nutně jednat o odlišnou orientaci).
Ráda se k tomuto počinu vracím a vracet budu...

Ukázka:
Liliana vytáhla z kabelky svůj mobilní telefon a začala z nudy prozvánět své kamarády, některému i zavolala a nejméně půl hodiny se s ním bavila o všem možné, co ji nyní napadalo. Procházející lidé se na ně dívali. Liliana někdy sklopila zrak; ale pro Lukáše to nic neznamenalo, žil si svým životem a nestaral se o názory druhých. Pro něho všichni nebyli zcela svobodní, i když o sobě prohlašovali, že jsou - řídili se módou, tím, co nyní frčí, dělali to, co dělali jiní, neměli svůj vlastní svět, svoji vlastní osobu - byli to lidé takzvaně dokonalí, kteří by nikdy nevybočili z nepsaných kolejí "slušného chování"; pro Lukáše to byli lidé bez fantazie, nedovedli - neuměli - žít. Jejich povrchní podstata jim neumožňovala se svobodně rozvíjet.
Lidé bez hlubšího prožitku existence - říkal jim ztracenci, neboť oni byli ztraceni hluboko ve své naivitě o dokonalém životě. Lidé... - mnohdy se mu protivilo vyslovit samotné to slovo. O co se snaží? Žijí si svůj nesmyslný život, stále se za něčím honí a spěchají, budují si kariéru! Hlupáci - ztracenci. Upadli na dno své vyspělosti. Barbaři, kteří se snaží stále najít nové, ale svým dychtěním ničí a pustoší - nemají srdce - to už dávno ztratili a zapomněli, k čemu se používá. Nedovedou se smát, a pokud ano, tak jen přihlouplým situacím v jejich přihlouplém životě. Jsou snůška zmarů a nevyjádřených pocitů a přání. Umějí jenom brát a chtít - lidé... Oni nevědí, co je to žít, nevědí, co je to plakat za deště, neznají pocity jako věrnost či oddanost, neumějí milovat - oni jsou lidé - a pokud chceme přežít, musíme se hecovat jako oni. Hlavně bez lítosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama