Romance výstřednosti

3. února 2014 v 14:48 | Margareth
Vždycky mě fascinovala. Vlastně od první chvíle, kdy jsme se setkaly, pohlédly si do očí a vzájemně propletly prsty. Byla to jen ona a já... přesné opaky nalézající správná slova v duze myšlenek. Dlouho jsem si myslela, že svět je jen svět. Výsledek vyššího tvoření, které bylo pozastaveno pro nedostatek fantazie a inspirace. Těleso proplétáné infrastukturou stejně tak jako vodními toky. I přes to jsem nikdy nedokázala vidět tak ostře jako tehdy.
Nikdy jsem netušila, jak může být přátelství mezi šedí a výstředností pevné. Jak se dvě diametrálně odlišné části mohou vlít jedna do druhé a společně spolu koexistovat navzdory obecným předpokladům. Byly jsme jedna pro druhou vším. Nebyla věc, ve které bychom dokázaly nalézt společné jádro, ale vždy naše osobité barvy vytvořily nové a nové zítřky. Novou společnou budoucnost omytou ranním deštěm a uschovanou pod křídla hvězdné noci. Málokdy se stalo, ale se atomy přelily v jednu či druhou. Vždy tvořily pevné molekuly oddělující se pouze z donucení povinnostmi. Harmonie je omamná. Má vliv, který nikdy dopředu nelze odhadnout. Nelze předem určit, zda toto souznění, bude konečná cesta za dosažením naplnění.
Výstřednost měla ale vzdušnou povahu, zatímco šedost byla vzorem stability. Po čase přišla bouřková clona, která pohltila světlo. Utopila v sobě všechnu poezii citu, až nezbylo jen odcizení. Pár nikdy nemůžou tvořit tři jednotlivosti, a tak byla pouta pavučin roznesena větrem po širokém okolí. Nastal den a noc. Slunce pomohlo vysušit kapky rosy a měsíc utišit hořkost bytí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama