Přikrývka z konspirací

3. února 2014 v 14:56 | Margareth
Může to být pravda... časem více a více zapleteným do vláken lží, nadělá dost velké zmatky. Všechno, co jsem si myslela, že mám a v co věřím, je najednou úplně jinak a mě to přijde tak akceptovatelné a uvěřitelné. Každá vzpomínka má najednou úplně jiný odlesk, ale základ zůstává pevný a neotřesitelný. Možná i ona rozostřenost je její práce. Ke všem vzdušným zámkům jsem ztratila oprávnění... tak snadno, ze dne na den.
Snadno jsem se stala terčem obmotávaným dalšími ranami, které zapustily kořeny a začaly svým jedem napouštět každý pór mé kůže. Pomalu a nenápadně trávila každičký kousek mého racionálního já, až jsem začala pochybovat, jak to všechno začalo a pokračovalo. Jestli vůbec existují začátky a konce. Jestli vůbec to, co říkám, je skutečné, nebo je to jen výsledek mé bujné fantazie. Jestli slova, která mi vychází z úst, jsou skutečně mou prací a ne nějakého nehybného hybatele, který si předem zaplatil několik nájmů, aby mohl stravovat mé útroby a mou mysl. Každým poklusem hodinové ručičky, se to stávalo nesnesitelným. Každý nový započatý úsek byl předem obestřen novými teoriemi a nejistotou. Kruh se uzavřel a všechno systematicky těkalo podél pomyslné hranice, až nakonec uvízlo v mrtvém bodě, který mne trestal mlčenlivostí a dalším proudem nezastavitelných myšlenek. Tělní pochody mne jen ujišťovaly, že se nejedná o sen nebo nějakou fikci, ale že se to všechno skutečně děje. Že dávno můj vlastní zámek se šťastně až do smrti, byl obehnán vodním příkopem, do kterého se noc co noc připouštěl dostatek hořkosti. Považovat výsledek za výchozí bod, byl jen jeden ze včas nerozpoznaných příznaků.
Všechno to je ale její práce. Té, která ve mne pěstovala naději, aby ji později nahradila samotou. Která místo, aby mne přikrývala pravdou, zvolila konspirace vedoucí až k mé zhoubné slepotě...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama