Má protismyslná zima

3. února 2014 v 15:20 | Margareth
Vůně masaly, vločky na řasách, zkřehlé ruce a hlava plná zidealizovaných iluzí... od chvíle, kdy se poslední list v barvách palet snese na šedost každodennosti, začíná všemu vládnout chlad, který se postupně dostává až na dřeň.
Miluji pocit, kdy se nadechnu ledového vzduchu, který přináší první sníh a který mne pálí v plicích a vpichuje mi do žil samotný život. Všechno se tváří bílou nevinností, pomíjivou jako letmý dotek motýla. Po večerech choulím se u krbu a pomalu přivykám zázrakům, které tato doba přislibuje. Zapaluji první a čtvrté svíčky, zatímco z okna vyhlížím kroky, které by měly lemovat cestu domů. Nechávám se strhnout pohádkou a na krátký čas věřím v dobré konce. Dovolím si být sentimentální, protože kdy jindy je člověk více sám? Skrze vůni jehličí spínám ruce v motlibách, aby se mi zrodila má nejhlubší tužba, se kterou by rázem rozkvetly první jarní květy. Ráno nechci otevřít oči, protože vím, že je první den jedné dvanáctiny dalšího nícení. Venku déšť přeměňuje čistotu v ordinárnost, vzduch voní nasládlou hnilobou a má očekávání čekají na svůj epitaf.
Naději jsem dávno vystrojila rozloučení bez proslovu a v tomto tichu setrvávám i dál. Blíží se další mezník, který se mi vysmívá sarkastickými poznámkami o mých letokruzích. Jsem znechucená všemi snahami o zveličování těch nejkrutějších tikotů. Pro jednou se zas kousnu do rtu a místo úsměvů cítím železitou pachuť, která se mi rozlévá na jazyku. Nechám si dát na krk zvoneček, sfouknout několik symbolů, jen tentokrát bez sebemenšího náznaku přání, o kterém vím, že stejně nemá sebemenší předpoklad k realizaci. Přesto ostatní přesvědčím, že můj sen se jistě vyplní. Možná mi bude dáno požehnání v podobě další várky studené pokrývky, na které by byla vidět má zidealizovaná minulost.
Polovina druhosti bývá temně rudá a to jak uvnitř, tak navenek. Mé vlastní pohledy vůkol, mi vypalují znamení tesně vedle životně důležitého orgánu a já přesto zůstávám netečná. Je mi zle. Užírám se vlastní nenávistí a hlavně vztekem mířeným proti mému neoddělitelnému protipólu. Na setinu sekundy si za melodie zoufalosti, postesknu či zadoufám, ale smetu to se stolu stejně, jako nánosy prachu, které se za ty roky nahromadily. Je rozdíl mezi láskou a milováním, jenže v tenhle čas jsou rozdíly setřeny v jeden neupřímný kokteil. Po několikaměsíční procházce skrze dno i hladinu, vím, že tohle je jen další etapa něčeho, co je nezbytné k tomu, abych se dostala dál.
Nenávidím jaro a to ze všemožných důvodů, avšak tuto zimu se na něj těším. Konečně s výměnou naděje za alergii, dokážu odhodit mozkožravé myšlenky, jejichž smysl nikdy nepochopím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama