Důsledek živelnění

3. února 2014 v 14:50 | Margareth
Sedím uprostřed ticha, za okny probíhají konstantní změny světla ve tmu a jedinou změnou, kterou jsem schopna zachytit, jsou kapky vody, jež při styku s průhledným zrcadlem vydávají specifickou melodii. Zpívají mi píseň o životních příbězích tisíce lidí, kterou jsou nuceni obligátně nosit na svých bedrech. Celou jejich krátkou existenci provází břímě, kterého se mohou zbavit jedině se svým zánikem, při střetu s chladnou zemí...
Tak rychle jako kapka padá k půdě, tak rychle se plní skutečnost až po okraj. Dva jedinci ze zástupu se ale střetli. Bylo to naprosto nahodilé setkání, kdy se voda setkala s vodou, prvek s prvkem a bytí s bytím. Propojili se a společně šli vstříc zániku jako vše, co se jednou zrodilo. byli se svým osudem vcelku smíření až do oné doby. Letěli atmosférou, tříštili se o překážky, ale i přesto vytrvali doufajíc, že se dokáží zbavit těžkostí, až jim bude dovoleno, nechat se pohltit, změnit se v páru a na chvíli spočinout v tišící prázdnotě. S neurčitostí, živlu vlastním, ale na konci nečekalo vysvobození. Čekala na ně jen další průzračná hladina, která je měla zahrnout do své náruče a společně s každým dalším příchozím, ničit vše, co přišlo do cesty. Z nutnosti se tak stal nepřítel, který přináší jen další soužení a tím další a další lidské těžkosti, které musejí být touto vodou pohlcovány.
Zmínění dva v jeden se tak vydali na další pouť, která je stejně nejistá, jako všechno na Zemi. Stali se obětí celku a díky tomu ono nahodilé setkání nebylo tak osudným, jak se zpočátku mohlo zdát. Nejen povodeň byla jejich zkázou, ale především oni sami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama