Drásavá elegie o zázemí

3. února 2014 v 14:49 | Margareth |  Knižní recenze
Zázemí
ZÁZEMÍ - Jana Šrámková
Druhá kniha autorky románu Hruškadóttir (2008), jednoho z nejúspěšnějších prozaických debutů posledních let, oceněného Cenou Jiřího Ortena.
Ani deník, ani vzpomínky, ani obrázky ze života. Drásavá elegie o ztrátě města, domu, pokoje; babičky, s níž člověk sdílí tvář. Román dosud nenarozených dětí a už narozených dětí a první zpovědi a tetování na ruce. Příběh malé holčičky, která se bojí, i když už to je dávno žena.
(cbdb.cz)





Jedná se o přibližně stočtyřicetí-stránkovou beletrii české autorky, která i přes svůj mladý věk má na kontě tři knihy, z nichž dvě jsou (alespoň pro mě) naprostým skvostem.
Z počátku jsem k této knize neuměla přistoupit správným "úhlem", ale nakonec si každým slovem získavalo větší a větší hloubku v samotném literárním jádru. Opravdové unikum, které by si měl přečíst každý, kdo má rád kvalitní literaturu a kdo touží po ochutnání dokonalosti. Vřele mohu doporučit doufajíc, že kniha se zaryje do mnoha srdcí jako do toho mého.

Ukázka:
Blíží se konec knihy. Okamžik, kdy řeknu dost, kdy někdo řekne dost, už je toho hodně. Text, který nejde ukončit, jen uzavřít. Vzpomínání na babičku. Babička ve mně. Postupně pročítám starší fragmenty, dneska právě ten, který jsem psala před lety tady, v bývalém Obratníku, t. č. Symbióza, zítra ráno si sednu na chvilku do Fra a budu redigovat své letité texty z Fra, mezitím drobná intermezza z Mamacoffee. To není kreč záměru, to je pohyb po neměnných trasách, jakkoliv bydliště se střídají. Pokus o ukotvení mezi stolky a nohy židlí, když už není jiná krajina, ke které se vztahovat. Marvenčí stazky mého dospělého života a nemožnost cokoliv změnit...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama