Dítě se střechou nad hlavou

3. února 2014 v 14:59 | Margareth
Při myšlence návratu mi do očí vždy vytryskly slzy. Nechtěla jsem se vrátit do pekla, které pro mne bylo synonymem pro domov. Přála jsem si jen alespoň jeden týden klidu bez pocitu strachu...
Častokrát jsem se budila ve svém dětském pokoji a za tichých vzlyků poslouchala, co se děje za dveřmi. Ten křik, někdy rány, jindy jen ticho které nikdy neznamenalo nic dobrého. Dny byly lepší. Dopoledne ve škole, pak na oběd k milované babičce, která mne po jídle vždy odváděla procházkou "domů". Později jsem u ní už zůstávala i odpoledne a při dětských hrách zapomínala na všechno špatné. Byla jsem jako ostatní děti, ale jen navenek.
Po nějakém čase se všechno zhoršovalo. Vlastně dodnes nejsem schopna říct, kdy to začalo. Pamatuji se jen na něj, když jsem ho potácejícího odváděla z jeho dílny do schodů... Na poslední Vánoce, kdy jsem na něj hystericky ječela, ať mamku nechá na pokoji... Na jeden rozbitý talíř, vysklené dveře a jeden výstřel. Tehdy jsem nechápala, co se děje a tajně se těšila na to, až On odjede na služební cestu. Právě tyhle chvíle jsou téměř mé jediné vzpomínky na dětství. Byly i časy, kdy se mne On snažil přesvědčit, že to tak nebylo, jako ostatně i další věci, které jsem si podle Něj vymýšlela. Často jsem nevěděla, jestli ta chyba není ve mě. Jestli nejsem blázen, který si to všechno stvořil, aby se odlišil a byl zajímavý. Nejednou On ze mne udělal lhářku. V jednom byl ale dobrý - všechno zničit a zanechat ve mne tolik, že si nejsem jistá, zda se s tím někdy dokážu úplně vyrovnat a třeba mu odpustit.
Po několika letech to skončilo. Došlo to daleko a už nebylo jiné cesty, než se odstěhovat. Ve škole se mi zhoršily výsledky a tehdejší sousedé skrze papírové stěny začali divně nahlížet na Jeho dům. Ještě několik měsíců za námi On chodil do nového domova a já jako malá holčička věřila, že se třeba všechno spraví. Až po nějaké době vzpomínky začaly vyplouvat na povrch a až během dospívání jsem všechno začala vidět jinýma očima. Dětství mi nikdo nikdy nevrátí a já jsem ráda, že nyní se už se nemusím cítit jako dětský bezdomovec, který ačkoliv měl vždy střechu nad hlavou, tak po dlouhé roky nevěděl, jak vypadá skutečný domov.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama